"Jsem ráda, že když nemůžu být na hřišti, že aspoň můžu říct svůj názor a být u toho. Je fajn, že televize drží u basketu některé bývalé hráčky. Jinak jak v Česku holky skončí, tak zmizí. Přitom v zahraničí se jich u svého sportu drží daleko víc," pochvaluje si možnost promlouvat k divákům.
Je to pro Horákovou víc práce nebo zábava? "Obojí. Užívám si to, ale už je to x-tý zápas a není lehké se soustředit. Zvlášť když se hraje doma. Snažím se být opravdu co nejlepší," říká 38letá aktivní hráčka Hradce Králové.
Jak se na utkání připravuje? "Určitě míň než hlavní komentátor. Přečtu si noviny, internet, některé holky znám, prohodím s nimi pár slov před zápasem. To je celé," vypráví.
Právě z osobní znalosti aktérek může těžit, vždyť mnohé z nich slavily evropský titul s ní. Divák by od ní čekal občas i nějakou veselou příhodu. Ale taková se na obrazovky dostane jen výjimečně.
"Občas mě něco napadne, ale spíš jsou to postřehy přímo k zápasu. Navíc i komentátoři toho vědí tolik, že už ani moc prozradit nejde. Někdy se ale historka ještě vylepší a udělá usměvavější," směje se Horáková, která se na české palubovky vrátila po narození dcery loni.
Tehdy se jí známí a kamarádi ptali, jestli bude ještě reprezentovat. Sama tomu dávala šance 50 na 50. Jenže na začátku listopadu si poranila křížový vaz v koleni a bylo po úvahách.
"Uzdravit jsem se stihla včas a možná bych soustředění zkusila, kdyby mě trenér Blažek oslovil. Ale asi to takhle má být. I když občas přemýšlím, jestli bych byla platná," říká žena, kterou při hraní české hymny stále mrazí v zádech.
