A právě sedmačtyřicetiletý Martínek, který je v klubu na různých pozicích už 17 let, bilancuje nad změnami a aktuální sezonou ženského extraligového týmu.
Proč ta změna ve vedení?
Změna byla očekávaná, protože od nás odešla dcera bývalého předsedy Miloše Baláka, který byl časově i pracovně hodně vytížený mimo Strakonice (Adéla Baláková přešla do Prahy na gymnázium a pravidelně nastupuje v extralize kadetek za Spartu Praha). Byly v tom i další věci. Připravovali jsme to delší čas a 9. ledna se tak stalo.
Co to přinese a co to znamená pro vás?
Víc práce, ale s tím jsem počítal. Musíme navázat na bývalý výkonný výbor. Čeká nás jedna veliká změna. Ve výboru jsou nyní lidé ze Strakonic. Buď se tu narodili, nebo tu dlouho působí. Tím pádem máme větší místní vazby. Věříme, že se nám díky tomu podaří vyjednat větší podporu pro klub.
Jak jsou role teď rozdělené?
Výbor má dva členy a předsedu. Členem je Jaroslava Bernasová, která je vedoucí SpS (Sportovní středisko) a trénuje minidívky až starší žákyně. Já jsem také člen výboru a kromě žen mi patří i agenda kolem vyhledávání sportovních talentů. Předsedou je Jiří Johanes, který je zároveň trenérem extraligových kadetek a stará se o dotace.
Máte ve vedení novou klubovou vizi?
Novou úplně ne. Chceme pokračovat v tradici, která je tady nastavená už mnoho let. Priorita je výchova mladých strakonických hráček. Strakonická basketbalová škola stále drží krok s velkými městy, kde jsou podmínky jiné. To chceme udržet a pokračovat v tom.
Co aktuální sezona žen? Čtrnáct zápasů a jedna výhra. Když pomineme zápasy s nejlepšími týmy, tak hodně utkání vám těsně uteklo. Proč nemáte více bodů?
Přesně se to nedá určit, ale velký rozdíl je právě v zázemí. Jiné kluby trénují šestkrát až osmkrát týdně. U nás plno holek dojíždí, takže máme tréninkové možnosti omezenější. Několik zápasů jsme prohráli kvůli nezkušenosti. Na druhou stranu je rozdíl i v tom, že celky jako Trutnov nebo Mladá Boleslav, které můžeme porážet, mají v kádru minimálně jednu rozdílovou cizinku. U nás hrajeme pouze s českými hráčkami, které jsou navíc velmi mladé. Ze zkušenějších máme jen tři, Alenu Jeništovou, Kristýnu Tomšovicovou a Šárku Jozovou.
Navíc se na začátku roku vrátila do Brna produktivní Kateřina Galíčková.
Je to velké oslabení. Přišli jsme o reprezentantku do 20 let, která se dokázala v zápasech prosazovat. Byla naší nejvíce vytíženou i bodující hráčkou. V jejím vývoji jsme jí pomohli. V Brně si vyhodnotili, že už je čas, aby si ji stáhli z hostování. Hledáme ale náhradu a je to na dobré cestě. Věřím, že se v týdnu domluvíme s jednou bývalou hráčkou. Zatím ale jméno říkat nebudu. Půjde o hodně zkušenou basketbalistku.
Čím to je, že nedokážete porazit celky, které nepatří do špičky?
Týmy na prvním až pátém místě mají kádry na evropské soutěže. Tam je to těžké. S ostatními ale dokážeme hrát vyrovnané zápasy. Je to právě o zkušenostech a detailech. Máme na to, abychom hráli o jiné pozice, ale chce to čas.
Je reálné, že by Strakonice mohly v nějaké dohledné době pomýšlet na vyšší příčky?
Šance tam je. Musíme ale udržet tým pohromadě a sehnat vysokou podkošovou hráčku. To jsou základní předpoklady. Pak můžeme hrát třeba o sedmé nebo osmé místo. O naše hráčky je ale zájem a svými výkony si mohou říct o smlouvu ve větších klubech.
Pro tým zůstává priorita záchrana. Jak je k ní daleko?
Hodně nám napoví únorový zápas s Mladou Boleslaví, kde půjde o hodně. Pokud vyhrajeme, našlápneme k záchraně. Když prohrajeme, bude to složité. Základní část končí 22. února a pak nás čeká nadstavba o udržení, kde se ale odehrají jen čtyři zápasy. Šanci pak případně ještě budeme mít v baráži. Prioritou je samozřejmě nejvyšší soutěž udržet.
