I takhle to v globalizovaném sportu někdy chodí, proto může vzniknout následující osa: Riga-Lille-Bělehrad. A možná, možná bude cesta ještě pokračovat. V Riu.
Čekání skončí v úterý od 21.00, kdy basketbalová reprezentace konečně vletí do turnaje o olympijskou šanci. Turnaje, kde nebude prostor na chyby, což tím spíš platí o vstupu proti Lotyšsku, s nímž se Češi loni dvakrát utkali na evropském šampionátu.
Pokud tým vedený koučem Ronenem Ginzburgem zvítězí, bude v poměrně solidní situaci. V situaci, jakou si vysnil: pak by stačilo ve středu od 21.00 „dorazit“ skupinu triumfem nad outsidery z Japonska, zajistit si v ní první místo a nejspíš v semifinále nenarazit na domácí Srby.
Jenže prohra, to by byla velká patálie. Lotyši totiž svůj úvodní duel proti Japoncům zvládli zcela suverénně a ani Češi by se s nimi neměli trápit.
„Do Ria projde jen vítěz a my chceme co nejdál. Proto nám povinnost velí snažit se vyhrát skupinu,“ říká Lubomír Růžička, jeden z reprezentačních asistentů, který „scoutoval“ právě Lotyše. „Chceme se vyhnout Srbsku v semifinále. Když dobře začneme, může nám to dodat sebevědomí.“
I Růžičkovy rady podpořené pedantsky pečlivým studiem soupeřů u videa loni pomohly Česku na Eurobasketu k 7. místu. To dávalo jistotu účasti v olympijské kvalifikaci - a tým slavil po jasné výhře právě nad Lotyšskem 97:70. Jenže ve skupině s ním padl, zápas skončil 65:72.
Ve skupině loni na ME Lotyši Satoranského a spol. předčili, nakonec ovšem slavili Češi.
„V prvním utkání nám nešla střelba proti jejich zóně. To jsme si pak rozebrali na videu, a když ji proti nám použili, tak jsme měli sebevědomí a rozstříleli jsme je,“ dobře si vybavuje Růžička. „Navíc jsme trochu upravili obranu a oni s tím měli problémy. A když skóre začalo narůstat, odpadli. Rozdíl mezi oběma mužstvy však určitě není třicetibodový, to je třeba si uvědomit.“
Tak jiné duely to v září 2015 byly... V Rize se bouřlivě fandilo domácím a čeští hráči i trenéři si mohli ukroutit hlavy nad střeleckým výpadkem ve třetí čtvrtině; basketbalisté v ní dali nicotných 9 bodů. „Sedla na nás deka,“ uznal tehdy kapitán Jiří Welsch.
Bez ohledu na to se sokové potkali ještě jednou. Na fotbalovém stadionu v Lille, jemuž na vrchol šampionátu zatáhli střechu a přestavěli jej na obří basketbalovou arénu, přišla Růžičkou vzpomínaná demolice.
„Základ jejich týmu zůstává stejný, liší se jen detaily,“ říká český asistent. Pobalťané jsou výbornými střelci a oproti Česku mají výhodu mnohem delší společné přípravy. „Prakticky čekali jen na Strelnikse, jinak byli kompletní. My ale máme větší srdce a hodně talentované hráče,“ věří Růžička, který lotyšské duely „pitvá“ od 31. května a výkony jednotlivců sledoval v průběhu celé sezony.
I aktuální duely před startem turnaje v Bělehradu mu leccos napověděly. „Viděli jsme je proti Íránu a Novému Zélandu. Působili na mě dobře, kompaktně, ale zase je třeba dodat, že soupeři nedosahovali jejich úrovně. Takže těžko odhadovat jejich sílu,“ líčí Růžička. „Jsou stejně jako my o rok zkušenější. Kdo ve skupině bude nepříjemnější? To je těžká otázka. Ale měli by to asi být Lotyši - z toho důvodu, že mají výšku.“
Takže to těžší na začátek? Zdá se, že rozhodně ano. V rozpáleném Bělehradu proto Veselý, Satoranský a spol. potřebují povedený start.
Cíl týmu? Jen postup do Ria, říká lotyšský novinářLoni skončili na Eurobasketu na 8. místě. Chybí jim hvězdička NBA Kristaps Porzingis. Přesto basketbalisté Lotyšska nezůstávají při zemi. „Jasným cílem je postup na olympiádu,“ líčí tamní novinář Andrejs Silinš. „Jak řekl šéf svazu: Když už jsme tak blízko, bylo by hloupé tvrdit cokoli jiného. Basketbal v zemi roste, máme velmi dobré mužstvo a kvalitní trenérský štáb.“ Není to ovšem od českých soupeřů až přehnané? Nedostávají sami sebe pod ještě větší tlak? „Já osobně soudím, že reálnější je pro nás olympiáda v Tokiu 2020. Ale pokud předvedeme maximum a přidá se trochu štěstí, můžeme uspět i tady,“ soudí Silinš. |
