Češi míří do Bělehradu za jedinečnou příležitostí. Z šesti účastníků si jeden zajistí letenky do Ria - a kromě domácích Srbů, již budou jasnými favority, věří v průlomový úspěch i Češi.
Že víra může být podložená kvalitou, to ukázali i v závěru přípravy. V plné sestavě porazili Tunisko i Mexiko, také účastníky olympijské kvalifikace.
„Snad to dotáhneme minimálně do finále,“ věří křídelník Pumprla, pilíř české defenzivy. I kvůli tomu měl z jeho návratu kouč Ronen Ginzburg takovou radost.
Ambice tedy týmu nechybí, že?
Vzhledem k losu nemohou být jiné, než vyhrát miniskupinu s Lotyši a Japonci a pak se v semifinále utkat asi spíš s Portorikem; sílu Angoly neznám. Ano, všichni mluví o finále se Srby, ale stát se může cokoli. Každopádně jedeme do Bělehradu s nejvyššími ambicemi.
Budete ještě silnější než loni na evropském šampionátu?
Bohužel doba, kdy se kvalifikace hraje, nám příliš nesedí. Neměli jsme moc času být pohromadě, někdo dohrával ligu, já byl zraněný. Není to ideální, ale tým se z loňska vlastně nezměnil, jen v něm nebude Luboš (Bartoň). Bylo vidět, že se známe - na hřišti nám stačila chvilka a zase to bylo dobré. Snad se budeme zlepšovat zápas od zápasu a dotáhneme to minimálně do finále na ten superzajímavý zápas, ve který všichni doufáme.
Český boj o RioV Bělehradu se začíná v pondělí, Češi do hry ve skupině vstoupí v úterý duelem s Lotyši a zakončí ji ve středu proti Japonsku (oba 21.00). První dva postoupí do semifinále, které se hraje ve čtvrtek; druhou skupinu tvoří domácí Srbsko, Portoriko a Angola. Finále, jež určí postupujícího na olympiádu, je na programu v Kombank Areně v sobotu od 21.00. |
Jak na tom vlastně jste vy?
Nevěděl jsem, s čím přijíždím. Je to hodně nestandardní situace: když jste zraněný, můžete obvykle dělat aspoň něco na zbytku těla a trochu se udržovat, není to tak divné. Já pět dní zpátky nemohl ještě vůbec nic, maximálně poklusávat.
Stihl jste až neveřejný duel s Tuniskem - a i z něj odstoupil...
V pondělí jsem lehce potrénoval, ve středu naběhl na chvíli do zápasu a cítil se skvěle, než jsem dostal koleno do stehna. To mě srazilo zpátky, ale naštěstí to nebylo tak hrozné. I když nohu cítím, do dalšího duelu bych z tohoto pohledu měl být stoprocentně fit.
Pořád to tedy vlastně vypadá celkem optimisticky, ne?
Pozitivní to je určitě. Přijel jsem s tím, zda olympijskou kvalifikaci vůbec stihnu - jsem rád, že to vyšlo takhle. Času bylo málo a vím, že nebudu mít takovou roli jako v minulých letech, ale aspoň chvilku můžu v obraně přispět. Věřím, že pomůžu a že předvedeme dobrý turnaj.
Trenér zdůrazňoval, jak jste pro něj důležitý. To musí člověku dodat ještě více elánu.
Já jsem trošku netypický článek; ve všech týmech, kde působím, mám specifickou roli. Podobného hráče ani v nároďáku nemáme a věřím, že moje role je potřeba. Jsme na ni za poslední roky zvyklí a chtěl jsem, aby klukům nechyběla. Vím, že do hry přináším dost. Že obranou můžu přispět i k protiútokům, v nichž jsme nejsilnější.
Mohla být generálka s Mexikem teoreticky i přípravou na možné semifinále olympijské kvalifikace s Portorikem?
Dá se říct. Víme, že s nimi hráli vyrovnaný zápas ve finále Středoamerických her. Bavil jsem se s trenérem Mexika, který mě teď vede i v klubu v Estudiantes, a podle něj mají hodně talentu, ale v obraně jsou slabší. Věřím, že když na ně zatlačíme protiútoky, budeme je schopní přejet. Ale hrozně předbíháme. Nejdřív musíme vyhrát skupinu.
