Vzájemná dvouletá bilance v české lize zatím jasně hovoří pro prvního a staršího z nich. Whitfield uspěl ve třech ze čtyř zápasů loňské sezony, kdy Warrick hájil barvy Kunína. Ten v rodinném duelu podlehl dvakrát i v tomto ročníku: nejdřív jako hráč Opavy a v sobotu už jako opora Brna. Na body nicméně v šesti střetech bratrance přestřílel 125:105.
Přesto, necítí se ze zápasového skóre 1:5 trochu frustrován? "Ani ne. Teď se hlavně musíme s týmem dobře připravit na další zápasy," říká Warrick za hlasitého smíchu Whitfielda. Ten chvíli před tím s Nymburkem porazil Brno 86:77 a zvýšil na něj náskok v tabulce už na čtyři body.
Oba tvrdí, že doma ve Filadelfii to bylo jiné, ve výhrách se pravidelně střídali. Ale vždy jako členové týmu, nikdy se prý neutkali jeden na jednoho. Vzácně se shodují, že vzájemné soutěžní zápasy pro ně nejsou ničím výjimečné. "Ale baví mě proti Fredovi hrát, je velmi soutěživý," zdůrazňuje Whitfield. "Hodně soutěživí jsme oba a teď máme za sebou skvělý zápas. My se s Brnem zvedli ze ztráty dvaceti bodů, dřeli jsme. A taková utkání stojí za to hrát," dodává Warrick.
Když proti sobě stojí na hřišti, přestává ovšem rodina existovat. Ani při společných setkáních se neinformují o svých týmech a možná i proto v sobotu ráno při hovoru po telefonu o blížící se bitvě nepadlo jediné slovo. "Už jde o byznys. Při zápase žádného bratrance neznám, s Fredem neprohodím jediné slovo. Už jen soutěžíme," zvyšuje hlas Whitfield. "Když Maurice vstoupí na hřiště, vím, že se bude strašně moc snažit a k tomu dožene i své spoluhráče. Já a můj tým proto musíme být maximálně koncentrováni na hru," dodává Warrick.
Kdo z nich je lepší? I to ví oba jasně. "Být první, věděl bych kdo je lepší, ale teď vede Mauricův tým, takže lepší je on," říká Warrick s lišáckým úsměvem opět za halasného smíchu bratrance. "Basket není hra jednotlivců, ale týmů. Já v tomhle zápase nehrál dobře, ale přesto jsme mohli zvítězit."
Statistiky Warrickovi dávají za pravdu: za 31 minut 9 bodů (z pole 13/2), k tomu pět doskoků i získaných faulů. Whitfield, klíčový muž Nymburka, za 32 minut stihl 15 bodů (12/4), 9 asistencí a pětkrát získal faul.
V duelu Nymburka s Brnem ovšem nedošlo k tomu nejlepšímu – vzájemnému krytí a osobním soubojům. Warricka bránil Johnson a Whitfielda Pavlík. "Kdybych ale musel hrát na něho, budu ho bránit jako kohokoliv jiného. A loni proti Kunínu jsem k tomu měl i dost příležitostí," připomíná Whitfield, který zejména v domácích zápasech kryl Warricka víc něž těsně a v mnoha situacích mu hru hodně znepříjemnil. "Fred je skvělý, patří k nejlepším křídlům v lize, ale já ho dobře znám a jsem schopen říct, co udělá ještě před tím, než se to stane."
Oba muži hovoří o tom druhém s velkým respektem. "Asi každý ví, jak je Maurice v Česku rád. Člověka potěší, když ho má za parťáka. Ještě jsem neslyšel nikoho říct o něm něco špatného," říká třeba Warrick o rozehrávači, který by se měl stát reprezentantem České republiky.
Jednoho od druhého dělí velmi odlišná vizáž. Menší Whitfield na téměř holé hlavě nosívá v zápasech čelenku, ladného dribléra Warricka si zase každý spojuje s dlouhými vlasy schovanými pod černou čepičkou. "Drží vlasy, jinak bych při hře vůbec neviděl. A taky mi díky ní tolik nestéká po čele pot," vysvětluje.
Před play-off se spolu utkají už jenom jednou. A pak? Ty nejlepší a nejprestižnější souboje by je zřejmě čekaly až ve finále ligy. "Hlavně abychom se tam dostali my. No ale určitě bych tam rád viděl i Freda," přeje si Whitfield. "Moje přání je stejné," usmívá se Warrick.
