Čtyřstovka bude pro Jiřího Vojtíka vždy jen doplňkovou tratí, přesto na ní poprvé v kariéře na velké soutěži postoupil do finále.
"Pátá čtyřstovka v životě, myslím, že to byl dobrý výkon. Není to tak strašný začátek na této trati," řekl Vojtík ještě předtím, než se o diskvalifikaci svého soupeře dozvěděl.
Jeho oblíbená dvoustovka se v halách už neběhá, tudíž neměl na výběr, neboť šedesátimetrový sprint je pro něj příliš krátký. Na minulém šampionátu v Madridu přišel o postup do finále dvoustovky o jednu setinu.
"Tak sláva, jsem konečně ve finále, i když tomu pomohla taková blbá náhoda," vykládal Vojtík už spokojeně. V euforii dokonce mluvil o medaili. "Stát se může všechno, strkanice, diskvalifikace, je to takový můj sen," prohlásil.
Právě s Italem Barberim se v semifinále strkal, ale souboj na lokty v seběhu k mantinelu prohrál. "Asi nemám ještě tolik zkušeností," pokrčil Vojtík rameny. Běh na 400 metrů nemá rád, prý ho strašně vysiluje. "Jsem úplně mrtvej. Ale asi bych ho měl mít rád, když jsem ve finále, co?" usmíval se.
Úspěchu v Birminghamu podřídil i trénink, shodil dokonce tři kila. "Trénink je jiný, ale Kunratická bolí víc," pousmál se při vzpomínce na náročný krosový závod, který v posledních čtyřech letech vždy běžel. "Ale čtyřstovka je pouze hostování, i když mě přemlouvají už roky," ujistil.
Přes oběd dnes usnul. "A dneska večer lehnu a probudím se zítra odpoledne," plánoval. "Čtyřstovka po ránu, to je nelidské," tvrdil po rozběhu. Ve finále si prý nebude nic dokazovat. "Já jsem rád, že to vůbec uběhnu. Bude to pro mě něco nového a já to beru jako zkušenost," pravil. Dosud běhal pouze dvoustovku, ale největší úspěch kariéry prožije na neoblíbené dvojnásobné trati.
