Víte, co budete dělat v roce 2020?
Tak to je hodně daleko. Nejsem vědma. Vím jen, že mi bude čtyřiapadesát. Budu ještě trenérem? Nejvzdálenějším milníkem jsou teď hry v Rio de Janeiru v roce 2016, mě ale zajímá, co bude příští rok. A příští rok bude mistrovství Evropy v Curychu, takže příprava bude směřovat k němu.
Otázka padla proto, že v roce 2020 budou olympijské hry v Tokiu.
To je prima, jenže teď ještě nikdo nemůže vědět, kdo tam pojede.
Ale mohl byste tam oslavovat medaile s Barborou Špotákovou a Vítězslavem Veselým. To by se vám nezamlouvalo?
Hm... Tak k tomu nejspíš nedojde. Nevěřím, že by ještě závodili. Oštěp je náročná disciplína na zdraví, s tak dlouhou kariérou asi nikdo počítat nemůže.
Oštěpař Vítězslav Veselý s trenérem Janem Železným
Sám jste ale uzavřel kariéru ve čtyřiceti ziskem bronzu z mistrovství Evropy v Göteborgu 2006. Proč by vás někdo nemohl napodobit?
Nechci se nikoho dotknout, ale považuju se spíš za výjimku.
Špotákové bude v roce 2020 devětatřicet, Veselému sedmatřicet, a Dana Zátopková získala v Římě 1960 olympijské stříbro pár dnů před osmatřicátými narozeninami. Ani tento příklad vás nezviklá?
Jenže záleží na Báře a na Víťovi. S Riem počítají, ale kdyby uvažovali o Tokiu, bylo by to takové... Přinejmenším zvláštní. Ovšem Rio je vážným cílem. Bára bude myslet na třetí olympijské zlato a Víťa na olympijskou medaili, protože čtvrté místo z Londýna má v hlavě pořád. Trochu se mu to vrátilo v podobě zlata z letošního mistrovství světa v Moskvě, ale Rio je pro něj obrovskou motivací. Stejně jako pro Báru i pro mladíky Petra Frydrycha s Kubou Vadlejchem. Petrovi je pětadvacet a Kubovi dvaadvacet, takže na Tokio by mohli pomýšlet spíš oni. Nicméně věřím, že už příští rok prodají, na co mají.
Co jste si vlastně říkal, když počátkem září padlo rozhodnutí, že olympiáda bude podruhé v Tokiu?
Že to byla správná volba, že Tokio zvládne hry na jedničku. Když tam v roce 1964 byly poprvé, tak od pamětníků vím, že to byla výborná olympiáda. Japonci jsou přičinliví, budou se snažit, mají to v mentalitě. Přesvědčil jsem se o tom při mistrovství světa v Tokiu v roce 1991, organizace byla perfektní a bezchybná.
Jan Železný v průběhu kvalifikace oštěpařů na MS v Moskvě, kde sleduje svého svěřence Vítězslava Veselého.
Od olympijských her v Londýně už nejste členem komise sportovců MOV, ale přesto - co si myslíte o novém předsedovi, bývalém německém šermíři Thomasi Bachovi?
Byla to nejlepší volba. Bach taky prošel komisí sportovců, je to zkušený právník. Vím, že bude pokračovat v cestě, kterou se vydal jeho předchůdce Jacques Rogge z Belgie. Jak ho znám, tak z té cesty neustoupí - i on bude bojovat proti korupci, za větší propagaci olympismu a za to, aby hry měly blíž ke sportovcům. A jako jediný předseda v dosavadní historii je olympijským vítězem, v Montrealu 1976 získal zlato ve fleretu družstev. Tím je mi taky blízký.
Když Barbora Špotáková 13. září v prvním závodě po porodu hodila 62,33 metru, měl jste radost?
Měl. Chtěla to zkusit a výkon byl skvělý. Pokud se ale bude chtít znovu stát světovou jedničkou, čeká ji ještě hodně práce.
Cožpak nechce?
Jenže chtít a uskutečnit je rozdíl. Jak jsem říkal - za vším je jen práce, což ale Bára i ostatní vědí. Jen aby byli zdraví.
Barbora Špotáková s Janem Železným.
Čekal jste, že může hodit tak daleko?
Věřil jsem, že hodí za šedesát, protože jsem ji viděl na několika trénincích. Je zkušená, navíc se dostala do jisté euforie - hned bylo vidět, že nic nezapomněla. Taky jsem ale věděl, že kdyby šla další dva nebo tři závody, tak by její výkon už nahoru nešel.
Letos v květnu, po návratu z Jihoafrické republiky, si Vítězslav Veselý pochvaloval, v jaké jste byl pohodě - Špotáková a Jarmila Klimešová čekaly miminko a vy jste už nebyl v takovém zápřahu. Nestraší vás představa, že se do tak širokého záběru zase ženete?
A to si představte, že o rok dřív tam byl s námi ještě Tero Pitkämäki. Několik týdnů jsem to měl na dvě skupiny, lítal mezi nimi, žádný volný víkend. Ideální by byli dva svěřenci, ale i čtyři se dají zvládnout.
V minulé sezoně jste jako trenér opět uspěl. Mělo to nějakou odezvu ve světě?
Jestli máte na mysli nabídky ze zahraničí, tak jsem jich dostal několik. Kdybych to bral z finančního hlediska, měl bych se mnohem líp, i když si nestěžuju.
Takže jste odmítal? Cožpak vás neláká zahraniční angažmá?
Vůbec, ani trochu, já jsem rád doma. Mám tady rodinu, děti, je mi tady dobře.
