Už loni na mistrovství Evropy v Helsinkách Jana Železného oslovili, aby odevzdával medaile nejlepším oštěpařům. Souhlasil s podmínkou: "Až Víťa udělá medaili."
V Moskvě se do předávání také moc nehrnul. "Říkal jsem si: Abych tam nešel sám," přiznal.
Vždyť si z pověrčivosti - ač je v Česku tváří módní značky - do ruské metropole ani nevzal oblek. V neděli si koupil boty a košili. Tmavé sako si půjčil.
V něm dekoroval zlatou medailí vlastního svěřence. A byl na něj náležitě pyšný. "Obdivoval jsem ho. Pořád měl problémy, ale věděl, že to musí hodit prvním hodem - a hodil."
Sám třikrát získal titul mistra světa, dokonale zná pocity závodníka-šampiona. Ale při finále byl na tribuně mimořádně nervózní. "Jako trenér tam jen sedíte a modlíte se, aby to vyšlo. A když vyjde, jste úplně zničenej."
Napětím nesledoval pokusy ostatních oštěpařů. Ani jednou nekoukl, když se soupeři českého oštěpaře rozbíhali! Díval se na bilboard maskota šampionátu, vrabčáka, na tribuně. "A říkal jsem si, že to nesmí letět dál," přiznal.
TŘI NEJLEPŠÍ. Český oštěpař Vítězslav Veselý se zlatou medailí a ve společnosti stříbrného Tera Pitkämäkiho (vlevo) z Finska a bronzového Dmitrije Tarabina z Ruska.
Ani nejdelší hod Pitkamäkiho ze třetí série nezahlédl celý. "Až dopad. Předtím jsem se dívat nechtěl."
Nakonec se mu ulevilo. "Ale jsou to hrozný zážitky na tý tribuně."
U stupňů pro nejlepší už to byly pro oba oštěpaře jiné pocity..."Když jsem od lidí, co tam byli, poslouchal, že kvůli tomuhle pocitu to chtějí ještě zažít znova, tak nekecali. Něco na tom je," přiznal Veselý.
Loňský ceremoniál v Helsinkách však prožíval emotivněji. "Hudba tam hrála víc, komornější prostředí. Tady je to všechno větší."
Stupeň pro světového šampiona, který je nezvykle vysoký, ho trochu zaskočil. "S tím mým kolenem... Musel jsem to dát nadvakrát."
Veselý toužil po zlatu už před šampionátem
31. července 2013 |
