Ve vítězi se bily dva pocity. Jeden triumfální: "Tohle vítězství pro mě znamená hodně." Druhým dechem však Terer dodal, že chtěl víc, že snil v Praze o lepším času.
Ulicemi metropole však dul uragán, co běžce zpomaloval, navíc ke konci začalo poprchávat a i proto vítěz proťal cílovou pásku v čase 2:08:07 hodiny. Za traťovým rekordem zaostal o 2,5 minuty, svůj loňský i osobní výkon však o 123 sekund vylepšil.
"Ale chtěl jsem víc," přiznal pak 24letý kudrnatý střízlík. "Můj cíl byl 2:07:30, ale prostě to nešlo. Tak příští rok, pokud mě do Prahy znovu pozvou, bude to lepší. To je můj slib!"
Do 37. kilometru až na Libeňský most běžel Terer v tandemu s nakonec druhým krajanem Chebetem, ale pak přidal a těsný náskok udržel až do Pařížské ulice, do posledních metrů závodu. A v jeho cíli předváděl vítězná gesta a úsměvy, tak odlišné pocity od loňského roku, kdy finišoval třetí.
Tehdy byla na jeho tváři zřetelná únava, vypadal, jako by dva dny v kuse nespal. Na startu totiž málem scházel. Doma v Keni nedostal víza a jen tři dny před pražským startem seděl nervózní v Nairobi. "Ale letos! Letos jsem to dokázal," oddechl si Terer. "Moc si toho vítězství cením."
Zajímavá cesta vedla k pražskému triumfu. Terer býval steeplerem, z juniorského keňského šampionátu má bronz a první maraton běžel až v roce 2012. "Začal jsem vlastně náhodou," říkal. Tehdy požádal svého italského trenéra Gabriela Nicolu, ať ho připraví na maraton v Turíně.
Hned první rok ho vyhrál, loni se po letech stal prvním mužem, co dokázal prvenství obhájit, a za cílem znovu, jak má tak často v oblibě, veřejně sliboval. "Dejte mi dva roky a maraton budu běhat za 2:04."
Pokud znovu svá slova naplní v Praze, 21. ročník závodu uvidí nový traťový rekord.
