Běh, jak často říká, je její koníček a ani zlatá medaile z šampionátu její příští plány nezmění. "Protože priority jsou takové, že doběhám do podzimu a pak už přemýšlíme o rodině," říkala vytrvalkyně. "Takže asi na chvilku od běhu uteču."
Už ho máte dost?
Malinko mě ničí, tréninky už jsou ostřejší, mají řád, protože půl roku mám trenéra a ten mi neodpustí nic. Ještě nějaké závody vyzkouším v létě, nejvyšší formu bych měla mít na podzim a posléze se uvidí, co bude dál.
Trenér vám hodně překopal návyky?
Jo! Předtím jsem trénovala stylem, že když se mi chtělo, běžela jsem 6 kilometrů, a když se mi chtělo moc, dala jsem 26. Jenže nemělo to řád, běžela jsem pořád stejným tempem, nevěděla jsem třeba, co je fartlek, nic. Byly to komické začátky. Třeba když se mi v tréninku objevilo RRR, ptala jsem se: Co to je? Až později mi trenér vysvětlil, že to znamená Rozklusat, Rozcvička a Rovinky.
Maratonská šampionka Kateřina Kriegelová
Proč jste vůbec začala běhat?
V sedavé práci je člověk nevybouřený, přišla jsem domů, zapnula televizi, zprávy, vyvenčila psa. Ale říkala jsem si: To je teda výborný život. A takhle až do důchodu? To teda ne! Měla jsem sice koníček, to tancování, ale chtělo to ještě něco.
Flamenco muselo běhu ustoupit?
Dá se to skloubit. Tancuju každý čtvrtek, kdy s holkama dřeme, trénujeme na vystoupení, ale pak v pátek mám od běhu volno, protože mě vždycky bolí nohy. Je to náročné.
Srovnejte vystoupení ve flamenku a v maratonu.
Po tanci si klidně můžu zajít na sklenku vína, jít se bavit a nejsem tak unavená. Teď to vypadá jen na vanu a na gauč.
Tak to bolelo?
Dneska jsem to vydřela. Na podzim jsem běžela v Mnichově maraton za 2:50 a něco a doběhla jsem tak, že kdybych si to dala ještě jednou, tak by mi to vůbec nevadilo, byla jsem čerstvá. Dneska bych šla nejradši rovnou domů, jsem fakt utahaná.
Co bylo nejhorší? Déšť, vítr?
Hlavně vítr. Poslední kilometry už jsem se trápila, všechny jsem do té doby běžela kolem 4 minut, ale od 37. kilometru mi tam naskakovaly hodnoty 4:20. Odpadla jsem.
