Ostatně obě dosud vévodí i dlouhodobým českým atletickým tabulkám na 100, 200 i 400 metrů. „Prohrávat s Jarmilou mi nevadilo, vůbec jí to nemám za zlé,“ usmála se Netoličková. „Bez ní bych třeba nebyla tam, kam jsem se dostala. Brala jsem to automaticky, že je lepší. Byla i starší.“
O 11 let.
Svět v osmdesátých letech minulého století Československu obě běžkyně záviděl. Opravdu Kocembová nikdy Kratochvílové nevyčítala, že ji neustále poráží?
„Nikdy,“ odpověděla Jarmila Kratochvílová. „Někdy mi z legrace říkala: Nechoď na mistrovství republiky sto a dvě stě metrů, ať také něco vyhraju. Dělaly jsme si z toho trochu legraci.“
Pro Kratochvílovou byla motivací tehdejší německá běžkyně Marita Kochová. „Já zase pro Táňu, která byla těsně za mnou. Znala moje tréninky, často jsme spolu pobývaly na soustředěních. Z hlediska závodníka je dobré mít někoho takového u sebe.“
Masér sportovních hvězd: Mnozí chlapi by trénink Kratochvílové nevydrželi |
To Taťána Netoličková potvrzuje: „Jarmila pro mě byla atletickou mámou. Od začátku mi radila na velkých soutěžích.“
Při nich bylo v hledišti až 80 tisíc diváků. „A v takovém kotli jsem nebyla sama, vedle sebe jsem měla Jarmilu. Druhá jsem za ní byla ráda. Obě jsme si pomáhaly. Jarmila byla spíše vytrvalostní typ, já rychlostní.“
Dosud jsou kamarádky. „Nikdy jsem na Jarmilu nežárlila,“ podotkla Taťána Netoličková. To ani neumí. Zůstává skromná.
Taťána Kocembová (vpravo) a Jarmila Kratochvílová na MS v Helsinkách v rioce 1983.
Vzpomíná, jak byla nesvá, když Kratochvílovou porazila. To se jí povedlo dvakrát. „Říkala jsme si, jestli na to mám vůbec právo. To však Jarmila většinou měla nějaké zdravotní potíže.“
Při letních závodech v Praze na Strahově v roce 1984 bylo pořadí: 1. Kochová, 2. Kocembová, ... 5. Kratochvílová. „Myslela jsem, že Jarmila je třetí, ale byla pátá. Kolem nás s Kochovou bylo plno novinářů, ale ona zůstala sama. To mi jí bylo docela líto.“
Podruhé byla rychlejší na mítinku v Paříži.
Taťána Netoličková začínala s atletikou v ostravské čtvrti Poruba, odkud brzy přešla do Vítkovic za trenérem Janem Slaninou. S ním dosáhla největších úspěchů.
Běhat po silnici jsem chodila i ve čtyři ráno, vypráví oslavenkyně Kratochvílová |
Na čtyřstovce získala bronz na mistrovství Evropy v Aténách 1982 a stříbro na světovém šampionátu v Helsinkách 1983, kde byla druhá i ve štafetě spolu s Moravčíkovou, Matějkovou a Kratochvílovou. Zlata se dočkala až na halovém mistrovství světa v Göteborgu 1984.
Nejvíce si váží stříbra z Helsinek. „Bylo to moje první mistrovství světa a byla to pro mě i taková olympiáda.“
Na opravdové olympijské hry se nikdy nepodívala, byť se na ně připravovala třikrát.
V Moskvě 1980 měla ve svých 18 letech závodit ve štafetě na 4 x 400 metrů, jenže si zranila koleno.
Los Angeles 1984 zatrhli komunističtí pohlaváři. „Dodnes mě to mrzí, tam jsme mohly s Jarmilou bojovat o zlato,“ řekla Netoličková.
A Soul 1988? „To jsem byla po porodu první dcery a nestihla se dostatečně připravit,“ přiznala.
Prvním velkým závodem bylo pro Taťánu Netoličkovou halové mistrovství Evropy v Miláně v roce 1982. A hned byla ve finále čtvrtá časem 51,62 vteřiny. Vyhrála, kdo jiný než Jarmila Kratochvílová, a to v halovém světovém rekordu 49,59 vteřiny.
„K bronzu mi tam chyběl kousek, takže jsem byla pořádně zklamaná,“ připomněla Netoličková. „Jarmila mi ale říkala: Co blázníš, byly jsme dvě Češky ve finále a pro tebe to byla premiéra. Vůbec jsem si neuvědomovala, že i to čtvrté místo byl velký úspěch.“
Taťána Netoličková se věnuje přípravě mladých atletů v SSK Vítkovice. Ostatně dnes ráno se vrátila ze soustředění. Kromě toho je ředitelkou Centra individuálních sportů Ostrava, které podporuje nadějné sportovce.
A pozorně sleduje, jak si vedou její děti. Z manželství s trenérem Janem Slaninou má dvě dcery. Jana se pomamila, neboť také výborně běhá, a Lucie se věnovala trojskoku a dálce.
Se svým nynějším manželem, někdejším fotbalovým brankářem a olympijským vítězem Jaroslavem Netoličkou, má syna Tomáše, který je po otcově vzoru gólmanem.
„Postupně jsem zjistila, že mým největším bohatstvím jsou moje děti,“ přiznala Netoličková.
Po narození první dcery Lucie v roce 1987 měla pocit, že něco šidí. „Když jsem trénovala, rehabilitovala, myslela jsem na dceru, jestli ji o něco neochuzuji, že bych raději měla být s ní. A to byla v péči mé maminky. Neměla jsem pohodu.“
A tak kariéra špičkové běžkyně skončila v nejméně vhodné chvíli, v době, kdy po Jarmile Kratochvílové mohla převzít titul české běžecké královny.
