Kus sledoval, když v zemi zakládali vodní slalom. "Těžko jsem vše jejich bossům vysvětloval. Hnali vše na kvanta práce, sportovci pro ně byli dělníci."
V největší provincii Guangdong startoval v bodě nula. Nebyli tu žádní vodní slalomáři. A neměli tu divokou vodu. „Do týmu na vodní slalom mi přeřadili sportovce z jiných odvětví, kteří měli vztah k vodě: rychlostní kanoisty, plavce i surfařku,“ vypráví Kus. Nakonec mezi vodní slalomáře přibyli i zápasníci. Snad aby se prali s peřejemi...
Jenže peřeje nikde. „Ve městě Kanton jsme zprvu trénovali pod mostem na řece klidné jak Vltava. Pak na mírně tekoucím zavlažovacím kanálku.“ Teprve potom objevili v pustině 250 kilometrů odtud bujařejší říčku.
Sehnat od státních orgánů peníze na její umělé přetvoření, to problém nebyl. „Vybudovali u ní i jakousi vojenskou základnu, ze které vznikla tréninková báza. Trávili jsme tam vždy tři měsíce v kuse. Dokonce i jindy tak poslušní čínští sportovci z toho byli celí otupělí.“
Kus dohlížel na sportovní přípravu, čínští trenéři a techničtí vedoucí na životosprávu a na disciplínu. Ani pravidelná politická školení nechyběla. Slovenský kouč, jenž se sportovci komunikoval jen za pomoci tlumočnice z angličtiny do čínštiny, se však jejich obsah nedozvěděl.
„Když jsem chtěl, aby mi tlumočnice přeložila, o čem je řeč, jen se zasmála a povídá: Pořád o tom samém. Někteří sportovci ta školení i prospali.“
S dopingem se Kus v Číně nesetkal. „Myslím, že ve vodním slalomu by ani příliš nepomohl. Na rozdíl od vytrvalostních a silových sportů je to odvětví, kde rozhoduje souhrn mnoha detailů,“ tvrdí.
Přestože průnik čínských vodáků do světové špičky zatím není tak razantní jako jinde, už pohrozili. „Loni byli jejich junioři čtvrtí na mistrovství světa, získali i další finálové účasti.“
Na olympiádě v Pekingu mohou zaútočit. „Dokonale si nacvičí olympijský kanál. A to bude jejich velká výhoda!“
