Sám neví, jak přesně dlouho to trvalo. Možná tři čtvrtě hodiny střídavě seděl a střídavě se Jan Doležal připravoval v diskařském kruhu na sedmou disciplínu desetiboje evropského šampionátu ve švédské Eskilstuně.
Právě disk, disciplínu, které se z atletiky věnuje asi nejdéle a ve které sbírá úspěchy, za hlavní, kterou by měl své soupeře udolat.
„Sázel jsem se na ni, věděl jsem, že když nevyjde, budu, víte kde,“ přiznává devatenáctiletý atlet Sokola Hradec Králové, „dělám ji od žáků a věděl jsem, že soupeři v ní tak dobří nejsou.
Hned prvním pokusem hodil tímto náčiním neuvěřitelných téměř 55 metrů a najednou byl v čele soutěže s obrovským náskokem. Ten výrazně neztratil v obávané tyči, ještě navýšil v oštěpu, další pro něj příjemné disciplíně a v závěrečném běhu na 1 500 metrů už věděl, že mu i průměrný čas stačí na evropský titul.
Pro vás určitě krásný závod, jeden z nejvydařenějších v dosavadní kariéře?
Tak to bych neřekl. Šel jsem do něj s třetím nejlepším výsledkem ze všech v této sezoně, ale byl ohromně těžký. Ne zcela úplně se mi dařilo a nic jsem nedostal zadarmo.
Ale třeba hned úvodní stovka byla ve slušném čase.
To je sice pravda, ale první start někdo ve vedlejší dráze ulil a pak nás rozhodčí trochu nechal vycukat. Proto jsem na startu neměl optimální reakci, a když jsem dobíhal do cíle, měl jsem strach, jestli to bude vůbec pod jedenáct vteřin. Naštěstí to dalo, ale pak přišla dálka a zase nervy.
Jaké?
První dva pokusy nevyšly, dostal jsem se jen něco přes šest a půl metru a všechno bylo na posledním. Naštěstí zase vyšel. Podobně to vypadalo ve výšce, kde jsem se vyloženě trápil a výšky, které dávám, jsem měl třeba na třetí pokus, takže jsem žádné síly neušetřil.
„Disk asi letěl mimo výseč a trnul jsem, že pokus bude neplatný, ale pak foukl vítr.“ |
Neprojevilo se to na čtvrtce, poslední disciplíně prvního dne, kde jste se málem nedostal pod padesát vteřin?
To byla opravdu dost hrůza. Přepálil jsem začátek, do třístovky dobrý, ale celkový čas špatný. Přitom jsem počítal, že se dostanu pod 49 vteřin.
Druhý den jste rozhodl v disku, kde jste soupeře přehodil o sedm metrů a získal ohromný náskok. Kde se to ve vás vzalo?
Jak už jsem říkal, tak jsem věděl, že právě tady se musím chytit. Měl jsem i štěstí, protože ten první pokus, který všechno rozhodl, totiž na začátku vypadal tak na 42 metrů. Navíc disk podle mě dlouho letěl mimo výseč a trnul jsem, že bude neplatný. Ale pak foukl vítr, vrátil ho do správného směru a byl z toho ještě tak dlouhý hod.
Pak jste zvládl i pro vás obávaný skok o tyči a v oštěpu si ještě polepšil. Po disku už to šlo samo?
Tak bych to neřekl. V tyči jsme měl na to dát možná 460, ale tady jsem moc štěstí neměl, prostě to nevyšlo. Oštěp byl lepší, hodně jsme se mu v poslední době věnovali. Nešel mi, navíc jsem si při něm loni zranil loket, takže jsme pracovali na technice, aby se to nestávalo.
I tak jste ale v závodě hodil o pět centimetrů více diskem než oštěpem, což je docela rarita.
To je pravda, ale třeba loni jsem měl v oštěpu závody, kdy jsem nehodil ani čtyřicet metrů, takže jsem rád za tenhle výkon.
Závěrečná patnáctistovka vám asi vzala celkový součet přes 8 000 bodů, už to nešlo?
Měl jsem před ní náskok asi 300 bodů, což dělalo kolem minuty, takže jsem věděl, že to nemůžu ztratit a bylo jasné, že stačí dokončit. Strašně se mi ulevilo, že jsem věděl, že vyhraju, a podle toho to vypadalo. Bylo to utrápené, utahané.
Mohl jste ale ohrožovat český juniorský rekord Jiřího Sýkory.
Spíš nemohl. Jednak některé disciplíny byly s větrem, takže by to rekord ani nemohl být a jednak jeho výkon je natolik kvalitní, že bych ho ani nepřekonal.
Jan Doležal- Devatenáctiletý atlet z Hradce Králové, jehož hlavní disciplínou je nyní desetiboj. - Právě v této disciplíně získal před dvěma lety v ukrajinském Doněcku bronzovou medaili na mistrovství světa dorostenců do sedmnácti let, nyní k tomu přidal zlatou z juniorského mistrovství Evropy. - Letošní evropský šampionát se konal ve Švédsku a Doležal položil základ ke svému úspěchu výborným výkonem v disku, kterým hodil v osobním rekordu 54,75 m o téměř sedm a půl metrů více než druhý v pořadí. - Sedmiboj ve Švédsku nakonec dokončil se součtem 7 929 bodů, překonání hranice 8000 bodů bude jedním z jeho hlavních cílů v příští sezoně. - S juniorskou kategorií se v této sezoně rozloučil mimo jiné pěti domácími tituly (v obou štafetách a dále na 110 metrů překážek, v dálce a v disku) a také samozřejmě titulem v desetiboji, který získal už na jaře. - V Hradci Králové je jeho trenérem Vítězslav Perun, zároveň se ale už nyní připravuje i v Praze, mimo jiné společně s dalším desetibojařským talentem Jiřím Sýkorou. |
Říkal jste, že ačkoliv jste výborným součtem vyhrál, tak to byl utrápený závod. Nemohlo to být tím, že jste dva týdny před šampionátem absolvoval závod desetibojařské superligy mužů?
Je pravda, že to byl letos už třetí desetiboj a to je dost a tenhle byl nějakých dvanáct dnů před Švédskem. Měl jsem z toho obavy, ale dost lidí včetně reprezentačního trenéra Dvořáka mi říkalo, že když se závodí takhle brzy po sobě, že je to vytáhlo třeba i o pět set bodů výš. Jsem rád, že se to potvrdilo.
Juniorský rekord jste nepřekonal, máte na to ještě zbytek sezony. Pokusíte se o to?
Myslím si, že už ne, tohle už jsem trochu prokaučoval. Ještě by byla šance na začátku podzimu v Ústí nad Orlicí, ale tři mám za sebou a mohla by hrozit zranění, musel bych se cítit opravdu výborně, abych to zkusil.
Pak přejdete do mužské kategorie, kde určitě budete chtít atakovat hranici osmi tisíc bodů. Kde se můžete nejvíc zlepšit?
Určitě se soustředíme na tyčku, kde jsem míval hodně problémy, ale pak hlavně na běhy.
Už jste s trenérem probírali, jak to bude vypadat?
Ještě do detailu ne. Ale teď si dám dva týdny volno a pak se už začneme připravovat právě na příští sezonu. Tyčkou asi začneme, třeba měsíc dva se jí budeme hodně věnovat a pak budu hodně běhat.
Kde se chcete nejvíc zlepšit?
Právě na závěrečné patnáctistovce. Běžel jsem ji za pět minut a osm vteřin, z toho musí jít půl minuty dolů, jinak jsem bez šance. Tohle je jasná záležitost, na tom musíme zapracovat.
Přecházíte do seniorské kategorie, jak moc to pro vás bude těžké?
Budeme tam ve stejném kategorii teď už čtyři, takže nebude jednoduché ani na mistrovství republiky získat medaili.
Na druhé straně budete mít kvalitní tým, který by mohl navázat na slavnou éru Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho.
Já doufám, i když letos se nám to kvůli zraněním nesešlo a ze superligy družstev jsme sestoupili. Příští rok to ale podle mě bude mnohem lepší.
