Přitom do závodu šel s jasným cílem – konečně splnit limit na březnové halové mistrovství Evropy v Glasgowě. „Mělo by mi stačit potvrdit B limit, tuším 777 centimetrů,“ říkal optimisticky.
Poté musel připustit, že tak nevydařený závod ještě nezažil. Přitom ostravskou halu si pochvaluje, už v ní skočil i přes osm metrů. „V roce 2016 jsem měl tři neplatné pokusy, ale dál jsem už nepokračoval. Teď jich bylo šest,“ poznamenal Juška.
Přitom si pochvaloval, že při rozběhu konečně cítil energii. „Možná jsem byl až moc rychlý,“ dumal. „Pořád mi to haprovalo, nepopral jsem se s tím, jak jsem chtěl. Přitom v mých silách je skočit daleko. I s těmi přešlapy mi to létalo za osmičku.“
Trenér mu říkal, že skoky vypadaly dobře. „Od začátku sezony jsem se necítil při rozběhu tak dobře jako předchozí roky. Teď v Ostravě to konečně bylo podle mých představ, ale bohužel jsem přešlápl. Asi to bude ta rychlost,“ přemítal pětadvacetiletý atlet.
Hned po ostravském závodě zamířil do Prahy, aby znovu trénoval. Před sebou má už jen jeden pokus, aby limit splnil. A bude to opět v Ostravě v neděli na halovém mistrovství republiky.
Zacloumá s ním stres? „Nevím, jestli to budou nervy. I když budu mít poslední pokus... Uvidíme. Je to ve hvězdách.“
Dosud se mu nikdy nestalo, aby plnil limit na poslední chvíli. „Vždy se mi to podařilo hned na prvním závodě, popřípadě druhém nebo třetím,“ sdělil Juška.