Takže pohádka s happyendem?
To nebyla pohádka. Možná to bude znít namyšleně, ale já sem jel s tím, že chci medaili. Prostě jsem tomu věřil. Kvalifikace sice byla špatná, ještě včera jsem byl unavenej, ale dnes jsem se probudil a cítil se už mnohem lépe. Na finále jsem se těšil. Hodně mi pomohl fyzioterapeut Vláďa Brejcha a další lidičky z týmu.
Byl jste v pohodě už při rozcvičce?
Abych byl úplně v pohodě, potřeboval bych den odpočinku navíc. To bych se dal dohromady ještě líp.
S čím jste do závodu šel?
Řekl jsem si, že to budu proti kvalifikaci házet jinak, že budu riskovat. A taky jsem to tak udělal. Vyšlo to prvním pokusem a pak už jsem neměl co ztratit. Riskoval jsem, bylo jedno jestli hodím osmdesát nebo jednaosmdesát. Po třech hodech jsem už byl strašně utahanej.
Kdy vám naposledy vyšel závod prvním pokusem jako dnes?
Třeba na olympiádě v Barceloně. Ale já se na to připravoval. Věděl jsem, že budu mít třeba dva hody, abych to dokázal. A soustředil jsem se na dobrý začátek, protože pak nevíte, co se stane. A tady se stalo to, že po třech pokusech závod v podstatě skončil. Začal se přerušovat kvůli ceremoniálům a všichni z toho byli hotoví. Tam už jsem začínal víc a víc věřit v medaili.
Cítil jste hned po odhozu, že je to ideální pokus?
To ne, ale věděl jsem, že špatnej nebude. Horší bylo, že jsem při tom pokusu málem přešlápl čáru. Pěkně jsem tam balancoval.
Všiml jste se, že trenér Brabec měl po závodě slzy v očích?
To jsem nezaregistroval. Ale to víte, on je cíťa (smích). Před pátým pokusem na mě řval, ať ho vynechám, já mu ale odpověděl, proč bych to dělal. Otočil jsem se a začal se smát, to se mi povedlo.
Jaké to bylo běžet kolečko vítězů se soupeři, kteří jsou o sedmnáct let mladší?
Stíhal jsem je (smích). To byla moje iniciativa, kolečko s vlajkama jsem běžel podruhý v životě. V Atlantě a dnes. Chtěl jsem si to při posledním závodě užít.
Máte pocit zadostiučinění i kvůli lidem, kteří třeba nevěřili, že do Göteborgu vůbec pojedete?
Kdepak, to je jejich problém. Já jsem rád kvůli lidem, kteří mi drželi palce, kteří vědí, co jsem pro to obětoval.
Skutečně po sezoně končíte? Není možné, že vás uvidíme napřesrok na světovém šampionátu.
To určitě ne. Nevěřím, že bych tam udělal medaili. A jet si pro šesté místo a pro nějaké peníze? To pro mě není motivace.
Jak bude vypadat dnešní oslava bronzu?
To se uvidí. Ale můžu říct, že jsem pěkně unavenej. A navíc, potřebuju se dát dohromady na další závody. Tahle sezona ještě nekončí.
A co když začnou chodit pozvánky na mítinky na příští rok?
To je možné. Ale po téhle sezoně končím. Mohl bych si tam třeba jezdit pro peníze, ale proč. Vnitřně bych byl nešťastnej člověk a to být nechci.
