Toto trio se zatím v oštěpařském sektoru letos setkalo jen jednou, při Diamantové lize v Šanghaji. A vyhrál český závodník hodem dlouhým 85,40 metru. Navzdory otravnému dešti i točícímu se větru.
"Že bych měl teď nad nimi navrch? Rozhodně se tak necítím," ujišťoval svěřenec světového rekordmana Jana Železného. "Když sezonu zahájíte takovým stylem, navíc v takovém počasí, přispěje to na pohodě. Ale pořád k nim cítím respekt, pořád se od nich musím učit."
Kdyby si vzal za učitele třicetiletého Nora z Kristiansandu, mohl dostávat lekce "Jak dvakrát po sobě vyhrát olympiádu". Finský svalovec by zase mohl tomu českému prozradit, jaký recept vede k zisku titulu mistra světa.
Na vítkovickém stadionu ale budou stát všichni na jedné startovní čáře a před páteční oštěpařskou bitvou společně slibují: Bude to kvalitní závod.
"A uvidíme, jak dopadne," dumal Thorkildsen, v Ostravě startující po desetileté pauze. "Doufám, že Jan Železný nám připraví kvalitní boční vítr, abychom všichni hodili co nejdál."
"O rekordu stadionu ale asi mluvit nemůžeme," musel uznat Pitkämäki. Ten drží právě ředitel závodů Železný, před šestnácti lety se jeho oštěp zapíchl na značce 94,64 metru.
A ze stejného roku pochází i dosud platný světový rekord 98,48 metru z německé Jeny. Kdy ho překonáte? ptali se oštěpařů.
"Ve sportu je všechno možné, ale to potřebujeme zadní vítr. Spíš uragán," přál si Pitkämäki. Stejně jako Thorkildsen by i on musel přitlačit o sedm metrů, jejich osobáky totiž dosud nepřesáhly 92 metrů. "Nebo by se musela změnit pravidla," nabádal norský šampion. "Házet s ženským oštěpem a navíc ještě z nějakého útesu."
"Tak pro mě to není sedm metrů ale dvanáct," nesměle dodal Veselý. "A to bude asi o něco komplikovanější, tak se aspoň pokusím přiblížit osobáku. Teď můžu jenom uvažovat, kolik bych hodil v Šanghaji, kdyby byly dobré podmínky. Snad mi ten dlouhý přelet nezamotal nohy a pokusím se formu využít."
