Oštěpař Železný zase našel jiskru

Praha - Vypadalo to, že hodit tak daleko je vlastně docela snadné. Sedm tisíc diváků v pátek na malém stadionku v Poznani křičelo z plných plic a oštěp dopadl 91,23 metru daleko. Jan Železný na takový hod čekal čtyři roky. Vešly se do nich černé chvíle po těžkém zranění ramene i třetí olympijský titul, ale ne takováhle rána. "Skvěle mi to vyšlo technicky. Jsem mnohem víc spokojený, než kdybych to urval silou," řekl Železný. Technická dokonalost je předností, které se Železný po operaci ramene musel vzdát. Musí teď víc zkoušet a bojovat, než se mu povede hod, jak má být. Tak to bylo i v Poznani.

Nebyly ideální podmínky, dopoledne pršelo a při závodě bylo teplo jenom patnáct stupňů. První pokus těsně pod hranici jedenaosmdesáti metrů. Druhý o čtyři metry dál. Pořád to nebylo ono. "Ty pokusy byly technicky nevyvedené, bez jiskry," vysvětluje Jan Pospíšil, Železného manažer.

Pátý hod byl ten pravý. Na rozdíl od olympiády v Sydney, ale stejně jako při světovém rekordu před pěti lety, Železný hodil spodním obloukem.

"Bylo to elegantní, zvlášť pěkně a lehounce pracoval nohama," říká Pospíšil. "Přirovnal bych to k jeho hodu před olympiádou." Těsně před loňskými olympijskými hrami v Sydney způsobil Železný pozdvižení na tréninkovém kempu v Brisbane. V tréninku bez křečovitého úsilí hodil přes devadesát metrů. Byl to první jasný náznak, že znovu směřuje k olympijskému vítězství. Teď je dva měsíce před světovým šampionátem a tohle ještě nemusí být jeho nejlepší trefa.

"Tohle byl profesorský hod," říká Pospíšil. "Když bude atmosféra, přetahování s dalšími závodníky, může hodit ještě dál."  Honza může házet ještě dál. Byl to závod, kdy kvůli počasí přemýšlíte, jestli raději nejít do postele.