Loni byl v podobné pozici před olympiádou v Londýně. Coby kandidát na medaili vyhrál kvalifikaci nejlepším světovým výkonem sezony, ale ve finále zůstal těsně pod stupni.
Zvolí v Moskvě v kvalifikaci jiný přístup? "Kvalifikace je zrádná. Když si řeknete, že hodíte lehčí pokus a nevyjde to... Je dobré jít naplno od toho prvního. A jestli to odletí, co člověk nadělá. Musí si to srovnat v hlavě a vzít to, že jsem je vystrašil," říká 30letý mistr Evropy.
Z londýnské zkušenosti hodlá v ruské metropoli vytěžit maximum. Třeba si víc pohlídá spánek.
Jak v Londýně, tak na posledním mistrovství světa v Tegu 2011 jste byl čtvrtý...
... a že bych byl do třetice?! To by mě mrzelo, v Moskvě chci medaili. A stříbro a bronz nejsou až tak... Zlato bere všechno.
Dřív jste takhle otevřený o medailových ambicích nebyl.
Nerad na sebe vytvářím tlak, ale vy chcete tu hlášku, že? Jo, jdu po zlatu. Když to nebude výhra, ale po dobrém boji, bude mě to mrzet, ale lépe se s tím vyrovnám. Medaile nebude propadák, ale mě zajímá vítězství. Průběh sezony mi dodává sebejistotu, že o něj můžu bojovat, tak nevím, proč bych si to měl stavět níž. A teď jsem to řekl, vy to napíšete a bude tlak. Ale je to tak.
V čem jste se ve srovnání s předešlými lety ještě změnil jako závodník?
Když si to člověk prožil, přistupuje k tomu jinak. Dřív jsem byl z Diamantovky vyplesklej a nervózní, teď už to neřeším. Zkušenosti uklidňují hlavu.
Chyběly vám loni na olympiádě?
To nebylo o hlavě, mě stresové situace pomáhají, ale už to asi bylo nadmíru. Byl to stres dlouhou dobu. Srazilo mě to dolu, byl jsem unavený a nedokázal jsem to ze sebe vyždímat. Snažím se vzít si z toho ponaučení, třeba si pohlídat spánek, vnitřně to tolik neprožívat. Kdo ví, jak by se to vyvíjelo, kdybych tam vyhrál. Každá zkušenost je k něčemu dobrá.
Nezkoušel jste rady psychologa, jako překážkářka Hejnová?
Už před olympiádou jsme pracovali s paní Šauerovou, ale to byly jiné věci. Na závodě jsem prožíval a řešil moc věcí najednou, spíš jsem to měl nechat přirozeně plynout. Ale jiný problém tam nebyl. Velké akce mi šly, Londýn byl spíš problém se spánkem a dlouhodobým stresem. A navíc - psycholog mi může něco říkat, ale já věřím spíš sobě, že si to vyřeším uvnitř sám se sebou, srovnám v hlavě. Ale pokud to nedopadne teď, tak to asi bude něco špatně a budu to muset nějak řešit.
Jak moc vám pro takové situace pomáhají rady trenéra Jana Železného?
Hraje velkou roli, když má člověk vedle sebe někoho s takovými zkušenostmi. Ale stejně to má každý jinak. Trenér vám může dát nejlepší informace, ale je na vás, jak je použijete, jak s tím naložíte.
V sezoně vás zlobila achilovka i přitahovač stehenního svalu, v Nymburku jste vynechal jeden trénink kvůli dalšímu malému zdravotnímu problému. Jaký je tedy váš zdravotní stav?
Achilovka si trochu odpočinula, když jsem měl tříslo... Poslední bolístka, to jsou jen stažené svaly, co dělají neplechu v koleni. Ale neodvážil jsem se jít intenzivní rychlostní trénink. Zdraví je přednější a času je ještě dost.
Letos těch potíží máte docela hodně.
Asi je to tak nějak, že když je forma, člověk má všechno vyšpikované, a pak se projeví sebemenší disbalance. Letos sice s takovými věcmi bojuju víc, ale musím to zaklepat, ve srovnání s tím, co jsem měl v minulých letech, jsou to drobnosti.
Jaký je závěrečný trénink před šampionátem v těch vedrech?
Na tréninku to zvládáme, snažíme se hodně pít, dostávat do sebe minerály, co se ztrácí nejvíc. Třeba problémy s křečemi jsem neměl. Ale spaní nejde, to si člověk moc neodpočine. Jinak je teplo pro oštěpaře i pro mě přínos, svaly se teplem roztáhnou, člověk je volnější, neztratí tonus.
Takže vysoké teploty v Moskvě byste bral?
Líbilo by se mi to. Ale ne ty úplně extrémní jako požáry před dvěma lety.
Rus Tarabin vás nedávno odsunul z prvního místa světových tabulek výkonem 88,34 m. Překvapil vás?
Malinko. Pořád házel 85, 83 a to je oštěp, někdy to uletí. Bude to zajímavější, vždyť Pitkamäki se zase po operaci vrátil výkonem za 85 metrů.
Motivují vás výkony největších soupeřů?
Jsme tři favorité, ale může do toho promluvit víc lidí. Pro mě je motivací samotné mistrovství světa. Nakročeno je dobře, ale rozhodně to nebude "one man show", jak to mohlo vypadat na Diamantových ligách, kde ostatní neházeli.
