Fakt, že se na sportovní vrchol roku do města se známou sochou Ježíše nepodívá, ač splnil limit, však přijal v klidu. „Beru to tak, jak to je. Máme skvělou konkurenci a je to pro mě motivace do budoucna. Vím, že se musím zlepšovat,“ říká Jílek.
Čekal jste, že „černý Petr“ zbude na vás?
Máme hodně silnou skupinu a kluci házeli super výkony. Za limit jsem byl rád, ale tušil jsem, že to nebude stačit. Bylo by potřeba ještě přidat, ale to už se mi nepodařilo. Doufám, že se klukům bude dařit.
Existuje ještě šance, že se na hry podíváte?
Jsem psaný jako náhradník. Dopadlo by to jen v případě zranění, což bych v žádném případě klukům nepřál. Závody, z nichž by se výkony ještě započítávaly, už nejsou.
Rozhodl o nominaci výkon na nedávném mistrovství Evropy?
To ne, bylo to dané na základě letošních absolutních výkonů. Už před sezonou bylo stanovené, že tři s nejdelšími hody jedou. A já jsem čtvrtý, kluci jsou lepší. Všichni jsme věděli, jaká jsou kritéria.
Jaroslav JílekŠestadvacetiletý oštěpař, závodící za klub Hvězda Pardubice. Již druhým rokem patří do skupiny světového rekordmana Jana Železného. Na květnovém mítinku IAAF v japonském Kawasaki poslal Jílek svůj 800 gramů vážící oštěp do vzdálenosti 83 metrů a 19 centimetrů, čímž si stanovil nový osobní rekord. Zásluhou tohoto výkonu rovněž splnil kvalifikační limit na letní olympijské hry v brazilském Riu, kam však neodletí z důvodu lepších výsledků svých tréninkových reprezentačních kolegů Jakuba Vadlejcha, Vítězslava Veselého a Petra Frydrycha. Na červencovém mistrovství Evropy postoupil do finále, kde obsadil desáté místo. |
Trénujete pod vedením Jana Železného. Má hlavní podíl na vašem vzestupu?
Rozhodně. Před dvěma lety jsme se domluvili na spolupráci. Začal jsem pořádně trénovat a objíždět s klukama soustředění. Být v takové skupině a s takovým trenérem je super. Víc jsem si přát nemohl.
Jaký je kouč?
Perfektní, nemůžu si na nic stěžovat. Dokáže vyjít vstříc a spolupráce je dobrá. Umí nám předat spoustu zkušeností.
V čem se liší vaše příprava od předchozího režimu?
Určitě v množství tréninků. Předtím jsem je absolvoval po práci a nedával jsem tomu až tak tolik. Nyní je to v podstatě má pracovní náplň.
Kde se teď nejvíce připravujete?
Hlavně v Praze a pak při soustředěních. Ale jinak stále závodím za Hvězdu Pardubice. To, že trénuji jinde, nemá vliv na klubovou příslušnost.
Klub jste reprezentoval i na zmíněném evropském šampionátu v Amsterdamu. Jaké jste si z něho přivezl poznatky?
Byla to výborná zkušenost. Byl jsem rád, že se mi povedlo postoupit z kvalifikace do finále. Tam to mohlo být lepší, ale to může být vždycky. Jinak však super.
Proč to finále nevyšlo dle představ? Zaostal jste za svým kvalifikačním pokusem o čtyři metry...
Je to tak. Pral jsem se s technikou a úplně mi to nesedlo. Mrzelo mě to, protože nikdo neházel žádné extra výkony. Dalo se dosáhnout na vyšší umístění.
Panovaly oproti kvalifikaci jiné povětrnostní podmínky?
Ani ne, spíš se pod to podepsalo, že se finále konalo hned druhý den po kvalifikaci. Nešlo mi to spíše technicky, na nic jiného se vymlouvat nebudu. (úsměv) Trochu víc jsem se bořil do levé nohy, což je taková moje klasická chyba. Chtěl jsem to pak všechno utrhnout rukou a oštěp tolik nelétal. Projevit se mohla i ta únava po kvalifikaci.
A co nervozita?
Větší než při kvalifikaci nebyla. Ale samozřejmě to mohlo hrát roli. Atmosféra tam byla vynikající. Stadion byl fanoušky hodně zaplněný, konkurence byla výtečná. Krásný závod. Byl jsem v Amsterdamu poprvé a užil si to.
