„Na to, že to byla moje první velká seniorská akce, tak super,“ říkal čtyřiadvacetiletý svěřenec někdejšího olympijského vítěze Romana Šebrleho.
Nějaká konkrétní disciplína vám udělala radost také?
Ta asi ne. Mám radost jen ze šestého místa. Dá se říct, že jednotlivé výkony byly ode mě strašné. Rozhodně jsem přijel s něčím jiným. Na druhou stranu se to ale možná dalo čekat, protože jsem byl trochu vyplašený.
Bavil jste o tom s trenérem Šebrlem?
Zatím jsme to ještě tolik nerozebírali. Jen jsme si říkali, že jsem nechodil na tu správnou hranu. Chtěl jsem ale hlavně zůstat zdravý a nabrat zkušenosti. Budou se totiž hodit, abych mohl na mistrovství světa v létě zabojovat o olympiádu. Třeba příště už budu víc srovnaný a na hranu půjdu.
3. DEN HME: Dálkař Juška sahal po medaili. Čtvrtkařky doběhly čtvrté |
Poprvé jste se utkal s dvojnásobným mistrem světa a dvakrát stříbrným mužem z olympiády Francouzem Kévinem Mayerem. Jaké to bylo?
Skvělé. Líbí se mi, že vícebojaři jsou i taková rodina. Všichni se baví, podporují, děkují si. Bylo to skvělé, jsem za to fakt rád.
Snažil jste se od něj něco odkoukat?
Jasně. Stejně tak ale pozoruju všechny. On je prostě lev, jde si pro to svoje a pro to, co mu patří. A pak to taky tak vypadá.
Oproti předchozím blokům se při vašem finálovém běhu na 1000 metrů celkem slušně zaplnila hala. Vnímal jste to?
Jo jo. Asi poprvé v životě jsem si uvědomil, že lidi miluju a jak moc mě ženou. Teď večer to bylo parádní. Bohužel ani poslední tisícovka mi moc nevyšla. Možná jsem potřeboval ještě větší hec.
Radost vám jistě neudělalo jen šesté místo, ale i bronz vaší přítelkyně Švábíkové. Vzhledem k vašemu nabitému programu ale moc prostoru na oslavu zatím nebylo, že?
Počkal jsem na ni po její soutěži a pak jsme se ještě viděli na hotelu. Ale bylo to jen rychle. Určitě budeme více slavit dnes. Jsem rád, že se jí to povedlo a doufám, že bude pokračovat v podobném duchu.
Sedmibojaři Kévin Mayer před Estoncem Hansem-Christianem Hausenbergerem a Čechem Ondřejem Kopeckým v běhu na 60 metrů překážek.
Když jste za ní po závodě přiběhl, říkala, jak ji to dojalo. Jaké emoce jste měl vy?
Musím říct, že to dojalo i mě. Měl jsem na krajíčku. Potvrdit, co se od ní podle tabulek čekalo, není úplně jednoduché.
Podporovala v neděli naopak ona vás?
Určitě. Ráno se mnou vstávala v sedm hodin, šla se mnou i na snídani a byla tady celý den. Moc ji za to děkuji.
Trochu s nadsázkou… Říkal jste, že se vám v jednotlivých disciplínách nedařilo. Nebál jste se, že v tyči skočíte méně než ona?
Samozřejmě, že jsem to v hlavě měl. 4,70 je dost (smích). Ale vím, že moje výšky jsou někde jinde. (Kopecký v tyči zdolal na první pokus 4,80).
Právě tyč by měla být i vaší nejsilnější disciplínou. Radíte si navzájem?
Určitě. Je potřeba se o tom doma bavit. Je to přece jen náš život a už i mě sport živí. Hodně mi pomáhá v technice, která je spíš vícebojařská. Potřebuju se vyskákat.
A třeba nějaké sázky a hecování na společném tréninku padají?
Vsázíme se pořád, ale jsou to spíš jen ptákoviny. Trénink bereme celkem vážně. Realisticky si snažíme říct, na co se má ten druhý zaměřit a co bychom se třeba od sebe mohli vzájemně naučit.
