Můžu skočit vysoko, věří si Baďurová

Ósaka - (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Tři ztráty zaznamenala česká atletika v kvalifikačních bojích, než se mohla radovat z první finálové účasti. Postarala se o ní Kateřina Baďurová, která suverénním výkonem zvládla svůj úkol a zdolala finálový limit 455 cm. Pavle Rybové se tolik nedařilo a vypadla.

Štěstím zářila po svém prvním postupu do finále mistrovství světa Kateřina Baďurová. "Jsem opravdu ráda, že se to povedlo," přiznala těsně po příchodu ze stadionu novinářům v mix zóně.

Baďurová působila na dráze naprosto soustředěně a až na jednu výjimku i zcela suverénně. "Ale já byla přitom hodně nervózní," úlevně se usmívala.

Zatrnulo jen při druhém Kateřinině pokusu. Po perfektním prvním skoku na 435 cm další výšku vynechala, čtyři sta padesát ale napoprvé shodila. A ne jen lehce. Když napodruhé výšku zdolala, viditelně si zhluboka oddechla.

"To je pravda, bylo to hodně důležité," připustila Baďurová velkou úlevu. "Podmínky k závodu byly dneska vynikající, já jsem stále hledala tvrdší a tvrdší tyče, abych neprolétávala laťku. Myslela jsem, že jsem našla tu pravou, ale ještě to nebylo ono a do laťky jsem přímo naletěla."

Limit skočila Baďurová na čtyři skoky, třikrát naprosto suverénně. Spokojenost proto byla zcela na místě. "Já jsem si původně myslela, že půjdu všechny výšky od 420 cm, ale díky tvrdým tyčím jsem mohla začít později a 445 vynechat. Takže nakonec to bylo zcela optimální."

Postup do finále je pro Kateřinu splněním předstartovního snu. "Tím, že se mi to povedlo, že mě všechno spadlo. Určitě mi to pomohlo a ve finále budu skákat uvolněněji."

Cíle do úterního finále si nedává. O favoritce má ale jasno. "Já jsem na ostatní holky moc nekoukala, ale Jelenu jsem viděla, dala čtyři sta padesát pět na první pokus a šla domů, takže asi bude zase dobrá," rozesmála sebe i všechny přítomné.

Kromě úlevného úsměvu by mohla fanouškům nadělit i něco víc. Před odletem do Japonska bylo toto téma tabu, ale dnes ta otázka padla. Co třeba zaútočit na medaili?

"Myslím si, že mohu zaskákat vysoko, věřím si, jak jsem říkala podmínky jsou zde výborné," uvažovala Baďurová nahlas. "Ale kolik přesně skočím, to se říci nedá. Trošku mám strach z tyčí, aby byly opět správně tvrdé, asi si je budu muset schovat do zásoby. O medaili se ale bavit nebudu."

Pavla Rybová: Nebyla jsem vyzávoděná

Šouravým krokem a s viditelně zklamanou tváří přišla mezi novináře po kvalifikaci tyčkařek Pavla Rybová. Prožívala právě jedno ze svých největších zklamání a vůbec jí nebylo do řeči.

"Dneska jste viděli úskalí krátkodobé formy, kterou ladíte, když nemáte dostatek závodů," slabým hlasem hledala příčiny svého nezdaru. "Nám se podařilo formu na závod vyladit, cítila jsem se dobře, skákala jsem na tyčích, na kterých jsem v zimě dělala rekordy..."

Stěží zadržované slzy přerušují její monolog. Zatímco na dráze stadionu diváci bez dechu sledují finále stovky, čeští novináři soucítí se zklamanou sympatickou atletkou.

"Skok o tyči má dvě fáze. Musíte se soustředit na náběh, abyste do tyčí naběhli a pak musíte do toho včas zabrat. A to je přesně ta závodní zkušenost," vysvětlovala.

"Já jsem si před výškou čtyři sta padesát říkala, nebudu nespokojená, když udělám tři skoky. Teď jsem přímo na...., protože jsem udělala dva dobré skoky a ani nevím, jak to spadlo," bezmocně kroutila hlavou.

"Dneska se projevily moje zdravotní problémy z jara, chybělo mi i to pověstné štěstíčko. Buď ho máte nebo ne. V Aténách jsem ho měla, dneska chybělo."

Na štěstí se však Pavla rozhodně vymlouvat nechtěla. "To je jednoduché, stačí se podívat na statistiky. Než začala Kateřina skákat čtyři sta šedesát, trvalo jí to pět šest závodů. Já jich tolik v sezoně neměla."

Česká tyčkařka Kateřina Baďurová.