Nemínila opakovat zkušenost po kvalifikaci na hrách v Riu.
„Tehdy jsem strávila hodinu a půl v mixzóně,“ vzpomínala. „Pořád na mě volali: Darja, Darja, chceme s tebou mluvit. Postrkávali mě doleva, doprava, doprostřed. Každý se mě chtěl zeptat na ruský trest. A já si připadala v Riu tak sama, jediná ruská atletka.“
Zmoklá Darja Klišinová po kvalifikaci. Kdysi RUS, teď ANA (tým pro bezprizorní Rusy). Vůbec poprvé je na MS atletů méně Rusů (19) než Čechů. https://t.co/JFPnwJ6aVo
Tentokrát na šampionátu sama není, v Londýně startuje devatenáct Rusů, kteří prošli „prověrkami“ antidopingové způsobilosti. Nesmějí však vytvořit vlastní ruskou reprezentaci, závodí tedy pod zkratkou ANA - Autorizovaní neutrální atleti.
Tým netým ze země nezemě.
Namísto dresu v ruských barvách oblékají modrofialový. Na nejvyšším stupni jim případně zahrají hymnu mezinárodní federace IAAF.
„Ale na barvě dresu nezáleží,“ tvrdí stříbrný překážkář Sergej Šubenkov. „Pro každého člověka v naší zemi, který mi fandí, má medaile hodně znamená.“
PRVNÍ MEDAILISTA ANA: Sergej Šubenkov stříbrný na 110 m překážek.
Plynnou angličtinou vyzývá, ať si ho testují, kolikrát chtějí. Avšak zároveň líčí: „Tím, že mi zakázali olympiádu v Riu, zruinovali moji kariéru. Na Rio jsem se potom ani nechtěl dívat, ignoroval jsem ho.“
Kolektivní vyloučení Ruska z atletických soutěží vstoupilo v platnost v listopadu 2015 poté, co zpráva takzvané McLarenovy komise přinesla rozsáhlé důkazy o státem organizovaném dopingu. Trest byl prodloužen letos v únoru a nyní na kongresu IAAF v Londýně opět.
Kdo hlasovalpro návrat Rusů do soutěží IAAF Bangladéš Zástupci kterých zemí se na hlasování nedostavili: |
„Rusko stále nesplnilo požadovaná kritéria. Ukázali sice progres, ale s některými věcmi stále nejsme spokojeni,“ informoval za nezávislou vyšetřující komisi norský antidopingový expert Rune Andersen.
Dosud ani nebyli suspendováni všichni trenéři, kteří stáli za systematickým dopingovým programem v zemi, včetně Viktora Čagina, dopingového mága, pečujícího o skupinu chodců.
„Stále marně požadujeme po ruské straně vyjádření, jaké důsledky vyvodila ze zprávy McLarenovy komise. V minulosti tuto zprávu neuznali a hovořili o ní jako o falzifikátu. To je nepřijatelné,“ uvedl Andersen.
Posunem v tomto směru bylo v Londýně vystoupení šéfa Ruské atletické asociace Dmitrije Šljachtina, jenž se na kongresu IAAF veřejně omluvil za předchozí dopingové prohřešky své země a ujišťoval: „Už nikdy se to nebude opakovat.“
Sebastian Coe, prezident IAAF, na jeho slova reagoval: „Registrujeme v tomto směru ze strany Ruska, že se vydali správným směrem. Jde jen o rychlost tohoto procesu.“
Pro návrat Ruska do soutěží hlasovalo na kongresu IAAF pouze 21 ze 187 zemí. Mezi nimi například Rumunsko, Nigérie, KLDR - a Jamajka!
Dalších osm zemí, včetně Běloruska a Kazachstánu, se k hlasování nedostavilo.
„Rusové už udělali dost pro to, aby se mohli vrátit,“ prohlásil Warren Blake, předseda Jamajské atletické asociace. „Zvedlo by pro ně ruku víc zemí, ale bály se, neboť šlo o veřejné hlasování.“
Paradoxně pronášel Blake tato slova jen pět dní předtím, než jamajský premiér Andrew Holness po finále na 100 metrů vyzval, že by všichni dopující atleti měli být doživotně diskvalifikováni.
Komise IAAF obdržela celkem 130 žádostí od ruských atletů, usilujících o to stát se prozatím neutrálními sportovci. Přísnými požadavky, včetně čistého dopingového rejstříku a pravidelného testování mimo území Ruska, jich pro Londýn prošlo devatenáct.
Loni to byla pouze na Floridě žijící Klišinová, které povolili v Riu závodit, navíc definitivní ANO slyšela až den před kvalifikací dálky. „V pět odpoledne tehdy přišel můj kouč v Riu ke mně na pokoj a oznámil mi: Vyhráli jsme, startuješ. Byla jsem z toho všeho tak vystresovaná, že jsem ani potom nemohla spát, bylo mi zle od žaludku. A vlastní lidé mě měli za zrádce, že jako jediná startuju. Radši jsem ani nečetla, co mi píší za reakce na Instagram. Úplná noční můra.“
„Možná proto jsem v Riu skončila až devátá,“ usoudila.
Letos půjde po vítězství v kvalifikaci do finále jako jedna z favoritek.
A kdyby zvítězila...
„Nevezmu si ruskou vlajku, i když mi ji budou podávat. Máme to jako neutrální atleti zakázané. Nechci další problém,“ říká.
Zároveň však přemýšlí: „Jenže jak by to přijali ruští diváci? Co by si pomysleli? Možná bych radši ani neběžela čestné kolo a zůstala v sektoru. Nelíbí se mi, že nemohu nosit ruské barvy, ale tak to prostě je. Stejně všichni vědí, že představujeme Rusko. A hlavně, my sami, v našem nitru to víme.“
Klišinová se otevřeně postavila proti běžkyni Juliji Stěpanovové, manželce pracovníka Ruské antidopingové agentury RUSADA. Ten v roce 2014 předal německé televizní společnosti ARD materiály, jež posléze vedly WADA a IAAF k rozsáhlému vyšetřování ruské kauzy.
TA, KTERÁ MLUVILA: Julija Stěpanovová hovořila v televizi ARD o ruských dopingových praktikách. U Klišinové je na černé listině.
„Tím, co Stěpanovová řekla v německé televizi, všechno začalo,“ řekla Klišinová pro BBC. „Způsobila chaos a ten zasáhl spustu lidí. V Rusku je spousta atletů, co nikdy neměli problémy s dopingem, ale ona tvrdila, že každý byl do toho systému vtažen. Proč bychom měli mířit na každého? Byla jsem na ni tak naštvaná.“
Klišinové je teprve 26 let, nicméně tvrdí: „Připadám si o dost starší. Ta loňská zkušenost byla zlá. Ale díky ní jsem mentálně mnohem silnější.“
Opakovaně ujišťuje, že ona byla po celou svoji kariéru čistá. Jedinkrát v životě údajně o dopingu uvažovala.
„To mi bylo patnáct. měla jsem osobák 630 centimetrů a koukala na starší holky, co skákaly sedm metrů. Pomyslela jsem si: bez dopingu to bude nemožné. Ale trénovala jsem a trénovala. Nejdřív jsem nedělala velké pokroky. Ale když jsem mnohem později poprvé přeskočila sedm metrů, prohlásila jsem: Život je skvělý, dokážu to i bez zakázaných prostředků.“
