Kvůli brzkému startu v sedm hodin ráno už deset dní před vrcholem sezony upravila režim.
Každý den vstávala před pátou ráno, na ranní start si zvykala.
„Ale dneska jsem samozřejmě vstávala už v půl čtvrté, moc naspáno jsem neměla. Snažila jsem se ale naspat hodiny den předem, což je pro mě vlastně nejdůležitější noc před závodem. Takže až tak moc mi to nevadilo,“ líčila Moira Stewartová.
Co takhle brzy ráno před brutální šichtou na 42,195 km snídá?
8. DEN MS: Česká štafeta zlepšila rekord, zlatý Duplantis maximum nepřekonal |
Moc toho není.
„Vzduch,“ směje se. „Dala jsem si dva banány a byla jsem ráda, že jsem je v sobě udržela. Ačkoliv jsem byla na maraton dobře mentálně naladěná a těšila jsem se, ráno mě přepadla nervozita a měla jsem stažený žaludek. Ale teď bych si dala nějaké rychlé cukry, třeba coca-cola by mi nevadila,“ vyprávěla krátce poté, co při premiéře na světovém šampionátu proběhla cílem maratonu na 26. příčce.
S umístěním spokojenost?
S umístěním určitě. Předvedla jsem to, na co mám. Tabulkově jsem do Budapešti přijížděla jako nějaká pětašedesátá, takže jsem se určitě posunula o dost. Předběhla jsem spoustu velkých jmen, s čímž jsem spokojená.
Pro vás z toho je i sedmé místo mezi Evropankami. Hodně cenné?
To určitě jo! Ani jsem o tom nevěděla, takže velké plus.
Máte dnes nejlepší pocit po doběhnutí maratonu za poslední dobu? Loni na mistrovství Evropy jste skončila čtyřicátá, letos v Praze jste mluvila o gumových nohách…
Jojojo. Časem se sice asi vůbec nemůžu chlubit, ale viděla jsem holky kolem sebe – všechny jsme na tom byly stejně, všechny jsme se v tom horku docela plácaly. Snažily jsme se ve velkém občerstvovat a ledovat, ale všechny to semlelo. Proto to 26. místo není nic, za co bych se v téhle konkurenci měla stydět. Být šestadvacátá na světě je vlastně fajn, docela mě to těší.
 |
Jak se závod ve vašich očích vyvíjel?
Ta první polovina byla víceméně v pohodě, probíhaly jsme ji v pomalejším tempu, když jsem koukala na čas, tak snad za hodinu a patnáct minut. To rychlým časům úplně nenasvědčovalo, takže s tím jsem se rozloučila poměrně brzo. Ale je to světový šampionát, tady se hraje o umístění a s tím jsem spokojená.
Před závodem jste myslela i na olympijský limit?
Já nevím. Ve hře to bylo, ale v půlce maratonu už jsem věděla, že to tady nevyjde. Musela bych druhou půlku běžet o strašně moc rychleji a tím, jak se oteplovalo, to nepřicházelo v úvahu. V tu chvíli už jsem věděla, že limit nepadne, ale třeba z toho budou plusové body do žebříčku.
Už ráno bylo v Budapešti kolem 25-27 stupňů. Byl okruh hodně na sluníčku?
Většina trati byla spíš ve stínu. Hodně se běželo po hlavním bulváru, kde je úplná rovina, pak jsme běžely tunelem do kopce, kde byl ale hezký průvan, což bylo příjemné, protože jsme se trochu zchladily. Dál už ani nevím, jestli bylo sluníčko, ale většina byla spíš ve stínu. Trať byla v tohle vymyšlená dobře, určitě pomohlo, že na nás sluníčko přímo nepařilo.
Česká maratonkyně Moira Stewartová se pere s horkými podmínkami atletického MS v Budapešti.
Kvůli horku organizátoři dali začátek maratonu už na sedmou ráno, dobré rozhodnutí?
Určitě. I když já si říkala, že bych klidně startovala ještě o hodinu dřív, bylo by to ještě lepší. I v těch 7 to ale organizátoři udělali skvěle.
Tímhle maratonem pro vás sezona skončila, nebo se fanouškům ještě někde ukážete?
Nevím. Vždycky plánujeme závod od závodu. Po maratonu si dám určitě pár dní klid a pak se uvidí. Jedna možnost na maraton v zimě tam ještě je, ale musíme si s trenérem sednout a probrat to. Uvidíme, jestli budu mít ještě chuť do toho letos jít, ale ve hře je olympiáda, pro kterou chci udělat všechno. Takže tam asi ještě jeden padne.
Ve Valencii?
Jo (úsměv).
