Čekali byste, že je pokárá? Vždyť přece k tomu stadion neslouží!
Omyl.
„Kdo je ten mladík?“ podivil se Papanikos nad uměním Tentoglua. „Byl rychlý, mrštný, neuvěřitelný odraz. Hned jsem poznal, že má talent, a oznámil jsem mu: Právě ses zapsal k nám do oddílu.“
Nemýlil se. O pár let později je z pětadvacetiletého Tentoglua dálkařská superstar. Je olympijský vítěz, mistr světa a Evropy v hale i pod otevřeným nebem. Není divu, proč mu doma v Řecku přezdívají Zlatý muž.
Dnes ho v akci budou moci sledovat i čeští fanoušci. Na ostravském Czech Indoor Gala patří k největším lákadlům. „V Ostravě jsem byl už asi šestkrát. Je jedním z nejlepších atletických měst,“ říká pro iDNES.cz. „České jídlo jsem zatím nevyzkoušel. Ale měl jsem pár piv,“ dodává s úsměvem.
Pokud si splní, s čím na mítink jede, určitě si bude moci dopřát další – oslavné. Na Gala by rád získal svůj třetí titul, také by chtěl pokořit rekord akce, jejž drží Švéd Thobias Montler s 821 centimetry.
„Těším se, že zde zahájím halovou sezonu, kterou bych rád završil úspěšnou obhajobou titulu na mistrovství světa v Glasgow,“ plánuje Tentoglu.
Motivaci stále má
Mohl by si říct, že už vyhrál vše, co se dalo, a že už toho před ním víc není. Takový on však není a stále je plný ambicí.
„Ano, někdy je těžší najít motivaci. Ale rád získávám medaile a podávám dobré výkony. Vždy můžete skákat lépe, právě tohle mě žene dál. Ale mám i nesplněné cíle. Můj největší je skočit 875 centimetrů. Pokud bych to zvládl, cítil bych se, jako kdybych překonal světový rekord,“ říká muž se současným maximem 860 centimetrů.
Věřím, že to bude ta správná Ostrava, říká Staněk před soubojem s elitou |
Právě toto myšlení je podle současného Tentogluova trenéra Georgeho Pomaskiho klíčem k jeho úspěchům.
„Je chladnokrevný zabiják,“ prohlásil o něm kdysi. „Má skvělou osobnost. Je upřímný, férový. Podobní svěřenci jsou snem všech trenérů.“
Pravda, chvíli mu trvalo, než pochopil, že musí pořádně makat.
„Měl sice talent, jenže jak v mládí nikdy pořádně netrénoval, musel si zvyknout, že musí každé ráno vstát a jít cvičit. I když se mu nechce, za každého počasí,“ vytýkal mu první kouč Papanakis.
Tentoglu si to naštěstí uvědomil celkem brzy. Několik měsíců poté, co se dal na atletiku, vybojoval na juniorských závodech v Soluni stříbro.
Na sobě měl bermudy, vytahané tričko, technicky zaostával. I tak porazil většinu vrstevníků, kteří se atletice věnovali od dětství.
„Tehdy poznal, že toho může dokázat spoustu. Začal na sobě pracovat, zlepšil techniku, řešil jídelníček a už nevysedával po večerech u televize,“ vzpomínal Papanakis.
Na parkur nezanevřel
Dnes už je z Tentoglua skutečný profík. Stále v něm ovšem zůstává i kus neposedného mladíka, který miluje parkur a po tréninku se odreagovává u videoher.
„Jsem dospělejší,“ zamýšlí se řecký dálkař nad tím, v čem se za poslední roky nejvíc změnil. „Víc si věřím a už nedělám drobné chyby. Zkrátka cítím, jako kdybych vše vyladil do posledních detailů. Ale i parkur ještě občas dělám a neustále koukám na videa profíků.“
Dívka z plakátu. Petržilková chce na Czech Indoor Gala prolomit prokletí |
I to mu pomáhá, aby se popasoval se vším tlakem a očekáváními, jež ho provázejí. Doma v Řecku ho na ulicích poznávají lidé a chtějí se s ním fotit.
„Nevadí mi to. Na stadionu jsem koncentrovaný, ale po soutěži všem klidně řeknu: Ahoj! Doma mě poznává hodně lidí, což je někdy, pravda, těžší. Ale chápu, že jde o mé fanoušky, a já je respektuju.“
Ani při soutěžích si tlak nepřipouští. Vždyť třeba triumfy na olympijských hrách v Tokiu i mistrovství světa v Budapešti získal až posledním pokusem.
„Tím důvodem je to, že nesnáším porážky,“ vysvětluje. „Do závěrečného pokusu proto umí dát vše.“
Což chce potvrdit i v Ostravě.