Hned po nedělním závodě v Ostravě oznámila, že na halový světový šampionát koncem března do Portlandu nepoletí.
„Po dnešku mám jasno. Chci se soustředit na venkovní sezonu,“ podotkla s tím, že by kvůli dvěma dnům ve Spojených státech ztratila tři týdny.
Nebyla jste pod tlakem, zda jet, když to řešilo i předsednictvo Českého atletického svazu na nedělním zasedání v Ostravě?
To je možné, že to projednávali, ale také je pravda, že už mám za sebou hodně závodů, halová sezona byla dost náročná. Cítila jsem to i tady na mistrovství republiky, ať už na základní výšce nebo později, když přibývaly pokusy. Ale v první řadě pro mě bylo těžké se nastartovat. Když to shrnu, vychází mi, že je dobře, že tak daleko nepoletím. V opačném případě by to taky mohlo skončit špatně.
Hodně o vás stál i reprezentační šéftrenér Tomáš Dvořák.
Moje účast na halovém světovém šampionátu byla hodně řešená, to jsem zaznamenala z několika stran. Pro mě je však prvořadé Rio, v mých očích je letní sezona přece jen důležitější. Tak to je.
Hovořila jste o únavě, co vás teď čeká?
Týden volna, po kterém pojedeme na soustředění do Tater.
A o ambicích pro olympiádu v Riu už máte jasno?
Chtěla bych se dostat do finále. Ale ještě uvidíme, jak to tam dopadne. Zatím to ale jde dobře.
Zatím pouze jediná Češka, Zuzana Hlavoňová v roce 2000, skočila dva metry. Jak moc vás láká dvoumetrová hranice?
Jasně, že bych chtěla být druhá Češka, která to skočí. Ale jestli to vyjde letos, příští rok, anebo vůbec, uvidíme. Přece jen i dnes jsem se pokoušela o 198 centimetrů. Nezdá se to, ale je to strašně moc. Navíc tahle meta by znamenal světový juniorský rekord a také nejlepší letošní světový výkon. To se neskáče každý den. Aspoň jsem si takovou výšku osahala a tak trochu už vím, co obnáší. A řeknu vám, je to vážně pořádná výška.
