K tomu potřebuje splnit kvalifikační limit 2:29:30. Ačkoliv Joglové osobní rekord je o více než sedm minut pomalejší, 32letá Češka doufá, že se jí to může podařit.
„Když jsem se dozvěděla hodnotu limitu, byla jsem z toho špatná,“ přiznala. Teď už si ale věří. „Trénink nasvědčuje tomu, že je to v mých silách.“
Ne, vzdávat věci předem nemá v povaze.
„Je cílevědomá, koncentrovaná na výsledek. V momentě, kdy ví, co chce, udělá pro to všechno,“ říká o ní její trenér Pavel Červinka.
Trenér Pavel Červinka se svou svěřenkyní Marcelou Joglovou.
To dokládá i drobná historka z minulé sezony. Když před šampionátem absolvovala přípravu v italském Livignu, kouč Červinka ji v rámci tréninku poslal na 35kilometrový běh.
V průběhu ale začalo hustě sněžit, byla zima. Ačkoliv Joglová vyběhla nalehko, celá promrzlá zvládla 30 kilometrů, až pak přiběhla za trenérem, že zbytek už nedá.
„To se mi nestalo hodně dlouho,“ vzpomínal kouč. „Pochopil jsem, že její limity jsou někde jinde než u jiných sportovců. Jiné závodnice by v tomhle počasí chtěly jenom vyklusávat, nebo neběhat vůbec.“
Záchranářka z Klatov
Tyto vlastnosti má v sobě pevně zakořeněné. Už jako malá se neustále hýbala. Na základní škole chodila do sportovní třídy, dělala karate, atletiku, hrála basketbal.
Na svůj první běžecký úspěch si však musela dlouho počkat.
Než se ze sportovního nadšence stala opravdovou závodnicí, vykonávala celou řadu povolání. Například pracovala rok a půl u klatovské záchranné služby.
„Práci u záchranky beru jako svou největší zkušenost,“ říká. „Hodně vás to nabíjí. Lidé jsou vám vděční a když se vše podaří, tak je to takové zadostiučinění.“
„Bylo to ale také období, kdy u mě šel sport úplně do útlumu. Jenom jsem si šla vyvětrat hlavu třikrát týdně. Byl to skutečně jen doplněk,“ líčila 32letá vytrvalkyně.
Sportovní zlom pro ni nastal před pěti lety.
S přítelem se přihlásila na silniční desítku We Run Prague a překvapivě skončila třetí. „A tak jsem si řekla: Proč si občas neudělat výlet na další závody?“
„Výsledky se poměrně rychle začaly nabalovat. Neříkám hned první příčky, ale umisťovala jsem se. A to vás automaticky motivuje, že se chcete zlepšovat,“ vyprávěla.
A tím odstartovala svou běžeckou kariéru.
V nové roli
Inferno maratonkyň. O stažení Etiopanek a o vůli české trenérky fitness |
Po povedeném maratonském vystoupení na světovém šampionátu v Dauhá se toho pro ni hodně změnilo. „Dostala jsem se do povědomí lidí. Otevřely se mi více dveře,“ říká.
Do nové sezony tak vstupuje v nové roli.
Stále sice ještě pracuje jako trenérka fitness, jenže zaměstnání už jí tolik nezasahuje do vlastních tréninkových plánů.
Nově se stala sportovkyní pražské Dukly a finančně ji začal podporovat také svaz.
A poprvé v kariéře jde do přípravy pod vedením trenéra. V loňském roce v květnu se svěřila do rukou kouče Červinky a jejich spolupráce bude pokračovat i letos.
„Minule jsem začala ještě víceméně jako hobík, příprava nebyla tak strukturovaná. Teď už to není chaos, má to hlavu a patu,“ pochvaluje si Joglová. „Předtím jsem hodně běhala na pocity. Teď už jsem zodpovědnost přehodila na trenéra, protože mu důvěřuju.“
Stejně jako loni absolvuje šestitýdenní soustředění v Keni. Letos s jedním rozdílem – díky svým partnerům a podpoře svazu si ho už nebude muset hradit ze svých peněz.
„Keňa je pro běh naprosto ideální. Ať je to výška, velmi dobré klima, teplo…,“ vyjmenovává. „A je tam také opravdová světová elita, od které nasajete takovou tu běžeckou atmosféru.“
Tři dny po návratu z Afriky ji čeká 5. dubna oblíbený maraton v Rotterdamu, při kterém se pokusí splnit časový limit potřebný pro účast na olympijských hrách.
Loni se v Nizozemsku kvalifikovala na mistrovství světa.
Uspěje i letos?
