Teď neberu žádné léky. Ale brali mi spoustu krve a celých 24 hodin jsem sbíral moč.
Jsem rád, že jsem sezonu skončil dřív, protože chci být hlavně v pořádku na tu příští. Ta je pro mě nejdůležitější, protože bude olympijská. Musel jsem tomu něco obětovat.
Kdybych jel do Talence, mohl jsem tam usilovat o první místo v desetibojařské Grand Prix, kde jsem zatím druhý. Rozdíl v odměně je deset tisíc dolarů.
Desetibojaři v sezoně nemají tolik možností vydělat si jako ostatní atleti. Ale pro mě to rozhodování bylo jednoduché. Hlavní je olympiáda.
A potom, letos poprvé jsem si vydělal i na mistrovství světa. Za druhé místo jsem dostal 30 000 dolarů. To je příjemné, zatím jsem na mistrovství světa vždycky končil vzadu.
Takže teď si užívám rodinu, v sobotu slaví tchán v Olomouci šedesátiny. V pátek jsem se byl s manželkou a malým Štěpánem projít po městě. Nedělám skoro nic. Za poslední dva týdny jsem si byl jenom dvakrát zahrát fotbal. Vždycky jsem na Dukle vyhecoval pár dalších atletů a šli jsme si kopnout do tělocvičny.
Mám měsíc volno a nemusím se omezovat v jídle. Je to strašné, dopřávám si všechno. Měl jsem třeba osmnáct houskových knedlíků s rajskou, jindy padesát deka kempingu, osm vdolečků nebo řízek s bramborovým salátem.
V sezoně bych si to nedovolil. Ale pro zimní přípravu je lepší, když nevypadám jako vyhublý čtvrtkař, ale jako tlustý vícebojař.
