Výšku 560 cm jste letos přeskočil. Proč to nešlo tentokrát?
Co jsem se bavil s kluky, ani jim sektor nevyhovoval. Tyče nejely dopředu, padali jsme na ně. Jsem rád, že 550 stačí, kdybych skočil třeba 535 až na druhý pokus, měl bych smůlu a to bych si trhal vlasy. Ale před dvěma lety v Berlíně taky stačilo 555 centimetrů a tam byly výrazně lepší podmínky, sektor. Teď už se jen připravit na finále.
Co je s tím sektorem špatně?
Nevím, je zvláštní. V rozskakování jsem si říkal: Jo, to je dobrý, tady to mám rád. A pak na těch 560 jsem úplně změnil názor. Jenže ono to nebude jenom sektorem, neskákal jsem dobře. Je pár věcí, na které si dám ve finále pozor, a věřím, že to bude lepší.
Které to jsou?
Každý máme jiný problém, musím to zkonzultovat po telefonu s trenérem. Cítím se dobře, můžu skočit vysoko, je to o jedné výšce - když se tam člověk chytí, pak už to bude dobré. Na 560 jsem dostal laťkou po hlavě, tak věřím, že mě to do finále trošku probudí.
Je velký handicap, že tu trenér není?
Samozřejmě, že by to bylo lepší, on okamžitě ví, kde je problém. Trošku jsem se pral s rozběhem, nakonec ale úspěšně. Naštěstí. Ve finále přijde druhá šance a tu musím využít.
Co říkáte na Hookera, obhájce zlata, který v kvalifikaci skončil?
Celou sezonu je bolavý, ani nebyl smutný. Říkal, že je v pohodě, počítal s tím.
Jak vysoko tušíte medaile?
Na tomhle sektoru nevím, když bude pršet, může to být 575 centimetrů, když nebude, tak bude stoprocentně stačit 580. Já chci hlavně skákat dobře, a když se mi to povede, budu skákat vysoko.
Ten déšť byste si přál?
Nepřekvapilo by mě to a vyhovovalo by mi to. Ale že bych ho vyloženě vyhledával, to se říct nedá. Letos je to ale zakleté, skáču závod co závod v dešti, nemělo by mě to rozhodit.
