Úvod a závěr orámovala osobními rekordy - maxima si pětadvacetiletá vícebojařka zlepšila v běhu na 100 metrů překážek a na osmistovce. Osobní rekord si vyrovnala ve výškařském sektoru. A nejlepší letošní výkon přidala v kouli.
Asi je zbytečné ptát se na spokojenost.
Jela jsem sem s tím, že to bude sedmnáctá pozice, možná patnáctá. Tohle jsem nečekala. Předvést rekord na vrcholné akci, to je úžasný výkon. To se jen tak nestane, protože tady podmínky pro vícebojaře nejsou ideální. Vstáváme zbytečně brzo a nevyspíme se, protože končíme zbytečně pozdě. Sedmá? To je úžasný.
Po prvním dnu jste měla závod dobře rozjetý, ale druhý den jste o náskok na český rekord po dvou disciplínách přišla.
Po prvním dnu jsem si říkala: 47 bodů, s tím by se dalo něco dělat. Ale dálka nebyla povedená, oštěp taky ne. Před půlkou jsem si říkala, že bych mohla udržet osmé místo. Na český rekord jsem si moc nevěřila.
Druhý den jste se nejvíc bála oštěpu kvůli bolavému ramenu. Vydrželo?
Vzala jsem si prášek proti bolesti, natřela se finalgonem. V rozcvičce mě to trápilo, tak jsem se nerozcvičovala, to nemělo cenu. A v soutěži na to člověk nemyslí...
Dosud jste české rekordy překonávala pouze v Kladně. Jste ráda, že se konečně povedlo i mimo?
Ano, ano. Jsou lidi, kteří chtěli pořádat mistrovství světa na Kladně, abych tam konečně udělala nějaký výkon. Teď to snad sledovali a vědí, že to jde i jinde.
Vzhledem k ideálnímu začátku víceboje, napadla vás někdy v průběhu dvou dnů myšlenka na medaili?
Úplně vykradené to zase nebylo... Ten můj výkon bych nesnižovala. Medaile mě ani nenapadla.
