Postavil se do bloků a jak to dělává, uzavřel se do sebe. Jen on, dráha a překážky před ním. Odstartoval parádně a hnal se kupředu. Jenže pak to přišlo.
První překážku ještě překonal, pak se ale chytl za zadní stranu stehna, zpomalil a na druhé se zastavil.
Letošní závodní premiéra dopadla pro Warholma tím nejhorším možným způsobem. Místo oslavy dalšího triumfu ho kamery po závodě nacházely, jak stojí u hrazení a leduje si nohu.
Vondrová doběhla v Diamantové lize pátá - i napotřetí. Warholm se zranil |
„Co vám budu povídat. Není žádná sláva takhle dopadnout,“ povídal. „Přitom jsem se předtím cítil fakt dobře. Teď budeme muset počkat, jak se to vyvine.“
A později jeho trenér Leif Olav pro norský list VG dodal: „Zatím nemůžeme stanovit přesnou diagnózu, doufám ale, že jsou to jen svalové křeče. Teď se hlavně musíme dobře a racionálně rozhodnout, jak postupovat. To zranění přišlo znenadání, na tréninku vypadal fantasticky.“
I proto věřili, že to bude zase jeho rok. Stejně jako ten minulý, předminulý…
Šestadvacetiletý norský fenomén už vyhrál vše, co se dalo. Má zlata z olympijských her, mistrovství světa i Evropy.
Loni v Tokiu se na trati 400 metrů překážek stal prvním mužem, který kdy pokořil 46sekundovou hranici a světový rekord stlačil na 45,94.
I tak se ale stále cítí plný motivace. „Jedna věc je nějakého úspěchu dosáhnout, druhá je ho zopakovat. To bývá těžší, ale je to úkol, na který se chystám,“ říká.
Přesto ve své mysli mnohé pozměnil. V loňských letech se možná až urputně soustředil na světový rekord. I tlak z okolí byl na něj obrovský. „Tak kdy ho překonáte?“ slýchal ze všech stran.
Teď už ho má. „To znamená, že teď už jdu po cestě, po které nikdo přede mnou nešel,“ povídá. „Teď je na mně a trenérovi, abychom dokázali najít, kam dále postupovat a jak se neustále zlepšovat.“
Jeho recept zní: vrátit se na začátek. Do let, kdy se závoděním začínal a kdy pro něj bylo o čisté lásce.
„Vracím se k podstatě, proč jsem začal běhat. Ta byla hlavně taková, že jsem chtěl poznat, jak dobrý mohu jednou být. Teď to mám nastavené podobně: chci zjistit, co ještě můžu dokázat. Myslím, že vstupuju do nové části mé kariéry,“ říká.
Upravil kvůli tomu i přípravu a celou halovou sezonu vynechal. Místo ní zůstával doma v Norsku a trénoval v tamních sportovních centrech.
Že by se ale flákal? Kdepak. Třeba kolem velikonočních svátků absolvoval trénink, který trval devět hodin a 40 minut.
„Soustředil jsem se hlavně na letní sezonu, proto jsem nestartoval v hale. Neznamená to ale, že už v ní nikdy běhat nebudu. Jen letos mi do plánů nezapadala,“ povídal Nor.
Letos by chtěl pochopitelně na mistrovství světa v Eugene získat třetí titul ze čtyřstovky překážek v řadě.
Na mistrovství Evropy v Mnichově si pohrává s myšlenkou, že by podobně jako v Berlíně 2018 vedle útoku na překážkářský titul startoval i na hladké čtvrtce.
A další přepsání světového rekordu? Jasně, i to by ho pochopitelně lákalo. V tomto případě si ale uvědomuje, jak nesmírně náročný úkol by to byl.
„45,94 je velmi vysoká úroveň. Abych se jí přiblížil, chce to opravdu dobré nastavení a musí se vše sejít,“ říká. „Proto bych spíš rád stabilněji běhal časy mezi 45,94 a 46,70, což je můj druhý nejlepší výkon.“
Ještě předtím se ale bude muset dát dohromady.