Seděl jste na lavičce, popíjel vodu. Ale co se při čekání na verdikt dělo uvnitř?
Bylo to dramatické, podobné jako v Praze. Nervy! Po mně skákal ještě Torneus, který Prahu vyhrál. Byly to nervy jako blázen. A zase to bylo o štěstí.
Po pokusu 750 cm jste byl naštvaný, ale právě ten vás nakonec posunulo do finále.
Byl jsem naštvaný, ale tam nejvíc hrály roli nervy. Protože první pokus byl přešlápnutý, druhý 750 centimetrů, takže ten třetí člověk musí trefit, aby ho to poponeslo. A stalo se.
Odraz jste trefil úplně přesně.
Díval jsem se na obrazovku a fakt to bylo o fous.
Co vám kouč radil po prvním pokusu?
Abych se uvolnil a najel do toho, že se nemám čeho bát, že je přece krásné už jen se dostat na mistrovství světa. To už je takový vrchol vrcholů.
Ovázaný kotník značí problémy?
Trošku mě na tréninku zabolel, ale je to spíš jen preventivně, teď jsme to nijak necítil.
Bude finále ideální příležitostí pro překonání národního rekordu?
Určitě je to parádní šance a samozřejmě se budu snažit. Budu se snažit dostat do užšího finále, do osmičky. Pak uvidíme.
