„Měl jsem prasklý úpon na chodidle,“ informoval o svém zranění rodák z Třebíče. V minulém týdnu však Petr Svoboda poprvé obul tretry a po dnech strávených v posilovně a bazénu si mohl konečně pořádně zatrénovat.
„Byl to takový zážitek, jako kdybych začal znovu s atletikou, konečně zpestření tréninku,“ nadšeně prohlásil. S trochu menším optimismem však Svoboda hovořil o své účasti či neúčasti na nadcházejícím mistrovství světa v Jižní Koreji, které je na programu na přelomu srpna a září.
„Mám takový svůj osobní limit 13,45, bez kterého prostě neodjedu a momentálně si myslím, že na něj určitě nemám,“ smutnil úřadující halový mistr Evropy.
Dva měsíce jste byl zraněný, scházela vám atletika, nebo jste odpočinek v nabyté sezoně přivítal?
Na jednu stranu jsem tu pauzu přivítal, protože jsem moc volna neměl. Na druhou stranu jsem ale těsně předtím, než jsem se zranil, cítil formu. Atletika mi dost chyběla. Ale postupem času jsem začal zase lehce trénovat, pomalu jsem se do toho dostával tím způsobem, že jsem se jenom bavil atletikou. Nikam jsem nespěchal, prostě jsem si v klidu trénoval. Takový relax.
Co se vám před dvěma měsíci vůbec stalo? Vy jste si nějak poranil chodidlo levé nohy.
Ano, měl jsem prasklý úpon na chodidle, přesně se to jmenuje plantar fasciitis. Ale bylo to jen natržené, nikoliv přetržené, takže to bylo v pohodě.
Petr Svoboda■ Narodil se 10. října 1984 v Třebíči. ■ Jeho doménou jsou překážkové běhy. Kariéru začínal jako sprinter a dálkař, později byl vícebojař. ■ Od roku 2008 drží národní rekord v běhu na 110 metrů překážek a od roku 2010 také národní rekord v běhu na 60 metrů překážek v hale. ■ Letos v březnu vybojoval zlato na halovém mistrovství Evropy. ■ V tuzemsku závodí za pražský tým PSK Olymp. |
Kde se vám to přihodilo?
Během soustředění na Kanárských ostrovech.
Po jaké době od zranění jste opět začal trénovat?
Po čtrnácti dnech. První týden jsem měl úplně volno, ve druhém týdnu jsme se jen snažili vymyslet nějakou rehabilitaci a ve třetím týdnu jsme začali běhat ve vodě a posilovat tak, co mi bolest dovolila.
Co vám tehdy hned na trati, když jste se zranil, proběhlo hlavou? Tušil jste hned, že vás čeká dlouhá pauza?
Přesně tak, jakmile jsem to ucítil, tak jsem hned věděl, že je to taková bolest a na takovém místě, že se to nedá. Myslel jsem, že to bude pauze na tři až šest týdnů, ale rozhodně jsem nečekal osm týdnů.
Jaká byla léčba zranění, obešla se bez komplikací?
Žádné komplikace nebyly, akorát se to těžko diagnostikovalo, protože to bylo na takovém místě, kam se málokdo dostane a těžko se na to dívá sonem. Magnetická rezonance neprokázala nic závažného, jenom jsem tam měl nějakou prosáklinu. Rehabilitace byla jen o běhání. Nic se nepokazilo, akorát to šlo krok za krokem velmi pomalu.
Na jakém mítinku v průběhu zranění jste rozhodně nechtěl chybět?
Bez pochyby Zlatá tretra. To je největší mítink v České republice, na kterém nikdo z české špičky nechce chybět, chce se tam ukázat. Já jsem akorát seděl na tribuně a komentoval.
Teď jste poprvé po zranění obul na nohy tretry, jak se vám trénovalo?
Byl to takový zážitek, jako kdybych začal znovu s atletikou, konečně zpestření tréninku. Nebylo to jenom běhání, posilování, konečně jsem si zkusil běžet rychleji, ale zjistil jsem, že jsem úplně na nule s kotníky, čeká mě tedy ještě velká obnova a pořádná příprava na první závod.
Cítíte se fyzicky dobře?
Určitě, co se týče silových testů, tak jsem na tom velice dobře. Mám i naběháno spoustu kvantity a objemu, ale kvalita je prostě na nule. Doufám tedy, že to stihnu dohnat, aby to za něco stálo.
Za necelé dva měsíce startuje mistrovství světa v Jižní Koreji. Uvidí vás tam čeští fanoušci?
Já bych si to moc přál, ale mám takový svůj osobní limit 13,45 sekundy, bez kterého prostě neodjedu a momentálně si myslím, že na něj určitě nemám. Takže doufám, že natrénuju a přiblížím se k tomuto času. Hned v prvním závodě musím dát alespoň béčkový limit, protože jinak to opravdu nemá smysl dál zkoušet. Velice rád bych odjel do korejského Tegu a bojoval o nějaké dobré umístění.
Pokud byste na šampionát nakonec odjel, tak s jakým cílem?
Já si vždy kladu nejvyšší cíle (směje se). Ne, tak je to takové, že když zaběhnu čas 13,45, tak se s tím dá pracovat. Pak totiž budu mít ještě nějaké tři týdny na aklimatizování přímo v Jižní Koreji před startem mistrovství světa. Tam bych ještě něco potrénoval. Určitě se tedy nevzdávám bojů o finále, ale případná medaile je pro mě podle mé kondice a stavu hodně vysoko.
Kterých závodů se před startem mistrovství světa zúčastníte?
Momentálně nevím. Začátek by měl být teď 30. července v Táboře na Velké ceně. Potom nějaký závod v zahraničí. Hodně se bude odvíjet podle mého prvního času a podle zdraví.
