S koulí přitom Mazgal netrénoval pořádně tři roky a mnohem víc se zatím zaměřoval na hod diskem.
„Kvůli problémům s kolenem nemůžu házet diskem naplno, ačkoliv ho mám raději než kouli,“ prozrazuje dvaadvacetiletý atlet. „Při vrhu koulí mi tolik nevadí, že jsem po opakované operaci vazů.“
Koulaři a diskaři jdou k vrcholu pomaleji než například sprinteři nebo výškaři. Jaromír Mazgal by tedy mohl jednou patřit mezi opory české reprezentace.
Zatím však stráví mnohem více času v továrně než na stadionu. „Chodím na osm hodin denně do práce do kartonážky Wassa v Příšovicích. Jsem tam u strojů nebo jinde, kde mě potřebují,“ podotýká Mazgal. „Jednatel firmy Petr Mynář mně ve sportovní kariéře hodně pomáhá. Nemám problémy s uvolňováním na soustředění a na závody, a plat mi během nich pořád běží. Neberu žádné velké peníze. Většinu z toho, co vydělám, dám za jídlo, potravinové doplňky a další věci související s přípravou na závody.“
S diskem se Mazgal v dorosteneckých a juniorských kategoriích probojoval třikrát na mistrovství Evropy nebo světa. Na první letní olympiádě mládeže do 18 let v Singapuru si vyházel bronzovou medaili. Jeho současný osobní rekord je přes 56 metrů. Na seniorském mistrovství republiky získal letos v disku druhé místo, na šampionátu do 22 let zvítězil v disku i v kouli.
V disku však Mazgal musí šetřit zraněné koleno, což mu ubírá na délce hodů až šest metrů. Před letošním ME do 22 let limit v disku nesplnil. Překvapivě ho však zvládl v kouli. „Skoro bez tréninku a z místa jsem hodil 18,67 metru,“ podotýká.
V Tallinnu se pak ještě zlepšil. Více než sedmikilogramové náčiní poslal na 18,78 metru. K bronzu chybělo Mazgalovi třicet centimetrů.
Když přemýšlí o své další kariéře, vidí větší šance v kouli, kde ho tak neomezují už zmíněné zdravotní potíže. „Rád bych v příštím roce překonal limit na mistrovství Evropy ve seniorské kategorii. Atletická federace ho stanovila na 19,75 metru,“ prohlašuje Mazgal. „V kouli je ale u nás mnohem větší konkurenci než v disku. Tři kluci házejí okolo jednadvacet metrů.“
Mazgal je od počátku závodníkem AC Turnov, od patnácti let o něj však pečuje také pražská Dukla, kde se koncentrují atletičtí reprezentanti. Platí mu domácí soustředění a přispívá na zahraniční. Teď se mu rýsuje možnost závodit pouze za Duklu Praha.
Mazgal nemá kromě Wassy žádného sponzora. „Ve velkých městech se peníze shánějí snadněji než v Turnově,“ vysvětluje.
Když se Mazgal přeonačí na kouli, musí něco udělat se svou figurou. Měří dva metry, ale váží okolo sto dvacet kilogramů a s nimi by byl mezi vrhači za drobečka. Uvažuje alespoň o pěti kilech navíc.
A co vlastně takový koulař jí? Maso jednou až dvakrát denně, k snídani si často dopřává vejce a ovesné vločky.
Urostlý Mazgal budí pocit, že mimo stadion si na něj nikdo netroufá. Opak je ale pravdou. „Už od dětství mě menší kluci provokovali, což se bohužel nezměnilo ani teď,“ podotýká Mazgal.
