„Nevím, čím to je, ale na tomhle stadionu se mi pokaždé daří. Už kdysi jako junior jsem si tu hodil osobní maximum,“ říkal pak spokojeně.
87,20, to by na olympiádě klidně mohlo stačit na medaili, co říkáte?
Nemyslím si, že se v Riu na velkém stadionu bude házet devadesát metrů. Takže ano, za takový výkon by mohla být placka. Ještě ho tak zopakovat.
Poznal jste hned, že ten čtvrteční hod bude rekordní?
Cítil jsem, že nebude špatný. Ale zároveň jsem cítil, že tam ještě mám rezervu. Věřím, že ten ještě lepší pokus teprve přijde.
Říkáte, že se vám v Kolíně háže dobře. Čím to je? Daří se vám obecně na menších stadionech, nebo má tenhle speciální kouzlo?
Možná to člověk už má v sobě. Třikrát se mi to tady povedlo, přijedu počtvrté a zase to vyjde... Jak jsem před závodem viděl tu tribunku plnou natěšených diváků, hned jsem se nahecoval.
A málem hodil oštěp až na vedlejší fotbalové hřiště.
Povedl se mi hned první pokus, i když nebyl platný. Cítil jsem se fajn a hlavně ty hody byly docela stabilní. Do Ria letím v pondělí a pokud se už nic nezblázní ani nezblbne, mohlo by to být dobré.
Stabilita výkonů. To je v oštěpu důležitý faktor. Nedávno na mistrovství Evropy se vám náramně povedla kvalifikace, ale finále o den později nevyšlo. Kvalifikace hop, finále trop. Dokážete popsat tuhle specifiku technických disciplín?
To právě moc nedokážu. Při té kvalifikaci na Evropě jsem cítil životní formu, ještě lepší než tady v Kolíně. A pak jsem se druhý den ráno probudil a věděl jsem, že je to pryč. Nešlo to.
Řada českých sportovců už je v Riu. Vnímáte, že olympiáda už pulsuje?
Koukám na televizi a všechno to vidím. Olympijská vesnice žije, spousta lidí už tam je. Ale podobné jsem to měl i před čtyřmi roky v Londýně. Já prostě dorazím později.
Máte něco kromě svého závodu, co nechcete v Riu propásnout?
Rád bych viděl i jiné sporty, ale zároveň to určitě nemám tak, že bych za každou cenu musel lítat po městě.
