Už nějaký čas se mezi atlety proslýchá, že má fyzičku, jakou nikdy neměl. Kde se vzala, když celé jaro i první část sezony platil spíše za rekonvalescenta?
„Do začátku dubna se achilovka zlepšila natolik, že jsem mohl odjet na soustředění do Jižní Afriky. V tamním teple jsme s trenérem všemu dali základ, celý měsíc jsem dělal kondici plaváním a jízdou na kole. Návrat jsme ale nemohli uspěchat,“ vysvětluje Helcelet, proč vynechal červnový mítink v Kladně i nedávný Evropský pohár vícebojařských družstev ve Francii.
Není to ale zdaleka všechno, co jej dostalo do nebývalé pohody. Kompletně
totiž změnil stravovací režim.
Žádný alkohol, ale ani rajčata
„U odborníků jsem si nechal zjistit, co je pro mě vhodná a co nevhodná strava. Na jejich radu jsem odboural brambory, v úvahu nepřichází alkohol, nemůžu ani rajčata. Naopak konzumuji ve velkém ostatní zeleninu, maso, jako přílohu rýži nebo kuskus, těstoviny jen bezlepkové. Teď se cítím mnohem líp než kdykoli předtím, projevuje se to i na tréninkových výkonech. A tělo regeneruje úplně jinak,“ pochvaluje si.
Nikdy by jej prý nenapadlo, že změna stravovacího režimu udělá tolik, ale jedním dechem dodá, že tento nápad nevzešel z jeho hlavy. „Dotlačila mě k tomu Denisa. Tuhle potravinovou intoleranci si už nechala udělat a nemůže si ji vynachválit. Sám bych na to nepřišel, ona mě vlastně zachránila,“ skládá poklonu čtvrtkařce a překážkářce Rosolové, s níž se dal dohromady před několika měsíci. „Denisa je absolutní profesionál a přenáší to i na mě.“
Trable nejen s tyčemi
K úplné spokojenosti mu teď chybí jediné - splněný limit pro srpnové mistrovství světa v Pekingu. Ten činí 8075 bodů a za týden v Anglii by měl být v jeho silách, byť Helcelet dosud v sezoně závodil jen v některých disciplínách. „Podle pocitů bych to měl zvládnout, i když v Hexhamu prý často prší,“ přemítá desetibojař s osobním rekordem 8252 bodů z roku 2013.
Má to však několik dalších háčků. „Letos jsem si ještě v závodě nevyzkoušel dálku, překážky a tyčku. Z té jsem trochu rozpačitý - do Anglie poletím s trenérem a kolegou Markem Lukášem, zřejmě do Newcastlu. Tam létají jen menší letadla, do kterých se nevejdou pětimetrové tyče. V tom případě budeme muset skákat na vypůjčených, což není dobré na psychiku. Já na vypůjčených ještě nikdy neskákal,“ chmuří se.
Vícebojařský mítink (25. a 26. července) bude jeho první a zřejmě poslední šancí ke splnění limitu, uzávěrka nominace pro Peking je 2. srpna. „Pak je snad ještě nějaký mítink v Belgii, ale spoléhám na Anglii.“
Včas rozpoznat nebezpečí
Achilovka už jej nebolí ani trochu. „Funguje na sto procent,“ těší atleta, kterého v předchozích letech podobně trápil natržený lýtkový sval a předloni jej před mistrovstvím světa v Moskvě přibrzdil kotník. Jak se může desetibojař, jehož tělo je vystavené mimořádnému náporu, proti podobným situacím bránit?
„Když nepočítám úpravu stravovacího režimu, cvičení uzdravených nebo namáhaných partií a regeneraci, na kterou chodím pravidelně, tak hlavně poslouchám svoje tělo. Myslím, že za ty roky už na tréninku poznám, co by mohlo být nebezpečné a co ne. Šéftrenér reprezentace Tomáš Dvořák říká, že vícebojař není nikdy úplně zdravý - já už se s nějakou bolestí žít naučil, ale bojovat se s tím dá. Hlavně musím včas rozpoznat nebezpečí,“ má jasno.
