Jaký jste si před závěrečnou disciplínou dával cíl?
Jak zaútočit na osobák, tak skončit do desítky. Jenže Estonec Uibo mě předběhl a tam jsem to trošku prokaučoval. Postupem času ale budu hodně spokojený, protože po tom, co jsem přípravu letos vlastně vůbec neabsolvoval, vůbec jsem neběhal, neskákal, byl jsem nevyzávoděný, tak to bylo super.
Jak dlouho trable trvaly?
Celé africké soustředění, které je v přípravě nejdůležitější. Bylo to psycho, myslel jsem, že se zblázním, nemohl jsem spát, byl jsem hotovej. Všichni běhali, měli motivaci dostat se na mistrovství světa a udělat nějaký výkon a já jsem měl motivaci se uzdravit.
Nevěřil jste v to?
Ale trenér věřil a říkal: Buď v klidu, jsem si jistý, že to zvládneš. Jsem hodně rád, spokojený a je mi úplně jedno, jestli jsem jedenáctý. Hlavně že jsem zdravý, to je důležité pro příští rok.
Bez přípravy jste sahal po osobáku, jak budou výkony vypadat, až natrénujete?
Nechci vědět, jaké to bude příští rok, pokud zvládnu celou přípravu. Tady jsem se přiblížil osobáku, bez přípravy, bez závodů, bez ničeho. Takový výkon!
Druhý nejlepší v kariéře.
Něco mě potěšilo, něco zklamalo. Doufal jsem, že hody zvládnu úplně nejlíp ze všeho, že tam nasbírám nějaké body, protože když mě trošku přestala bolet achilovka, trénoval jsem jenom vrhy. Jenže zradil mě disk, dal jsem nejhorší výkon v sezoně, i v oštěpu jsem čekal, že letos hodím 70 metrů.
Zato v kouli jste si vytvořil osobní rekord a další přidal v závodě na 1500 metrů.
Nečekal jsem, že poběžím tak rychle, a teď mám osobák. Jsem astmatik a fakt se mi tady dýchá blbě. Na to jsem běžel docela dobře. Ale pak to vítězné kolo, tradiční vícebojařské, to jsem myslel, že tam umřu. Myslel jsem, že mě odvezou. Ani jsem si je neužil.
