Dvořák přišel o rekord, titul chce udržet

Praha - Kamarád Roman Šebrle vzal Dvořákovi světový rekord a všechno se teď, tři týdny před desetibojařským závodem na mistrovství světa v Edmontonu, točí kolem něj. Dvořák je ale stále úřadující šampion a mluví podle toho. Není velkohubý. Ale i s vyhlídkou těžkého souboje o titul pořád myslí na zlato. "Není to záležitost, která by mě deprimovala," říká. "Vím, že na mistrovství světa žádné rekordy překonávat nebudu, ale jedu tam obhajovat titul." Názory Romana Šebrleho před mistrovstvím světa

Jak vám je, když najednou nejste světovým rekordmanem?
Ježišmarjá. Hrozně, no.

Opravdu?
Fakt. Už mi neříkají, že jsem světový rekordman. Už jsem jenom Tomáš Dvořák.

Nemůžete mluvit vážně?
Vyrovnávám se s tím úplně normálně. Snad se nic nezměnilo.

Ani zájem médií, sponzorů, veřejnosti?
To nebylo tímhle, spíš bych řekl, že vzrostl zájem o Romana, což mi rozhodně proti vůli není. Svým způsobem je to pro mě přínos. Mám toho času víc a můžu se pošklebovat já jemu, že sedí do večera na Julisce a s někým si povídá.

A děláte to?
Nedělám to. Jsem nad to povznesený. Jediné, co by se mohlo změnit, je nějaká motivace. Bohužel k tomu nemám podporu těla.

Co to znamená?
Že se začínám škrábat nahoru, a šup, hned dostanu další angínu. Zrádce číslo jedna je mé body. Snažím se s tím vyrovnat. Na konci června jsem atletiku týden neviděl.

Potřebujete atletiku chvíli nevidět?
Myslím, že ne. Jsem spíš typ, který moc rád trénuje a trénink potřebuje, aby se přesvědčil o formě.

Nerozčilují vás dotazy, jestli vám vadí, že rekord už patří Šebrlemu?
Trošku mě mrzí, že jsou to dotazy, jako by někdo chtěl mezi nás vrazit klín. Vývoj v naší skupině je ale jasný. Je to postaveno na základě kamarádství a spolupráce.

Takže vám to nevadí?
Jakákoliv úvaha postavit nás proti sobě je zvrácená. Za sebe můžu říct, že taková snaha je zbytečná. Já jsem takový člověk, že vím, na co mám. A už pár let vím, na co má Roman. Tušil jsem to podstatně dřív. Kdybych s tím chtěl něco udělat, tak před pěti lety, když začal trénovat. Nevím, proč bych to měl měnit teď. Roman pomohl mně, já jsem pomohl jemu. O tom to je.

Roman Šebrle o vás říká, že jste nevyzpytatelný. Jaký je on?
Nevyzpytatelný není, aspoň prozatím. Je hodně čitelný během tréninku, při závodě každopádně. Jsem s ním v kontaktu několik let. Dokážu před závodem s tolerancí padesáti bodů odhadnout jeho výkon.

Kolik jste Šebrlemu předvídal v Götzisu, kde výkonem 9026 bodů překonal váš světový rekord?
9031.

Když tak dobře znáte sebe i Šebrleho, to asi víte, kdy vyhrajete a kdy ne?
Teď je to první moment, kdy se s tím setkávám. Že je tam rovnítko, že se váhy naklánějí na jeho stranu. Už před olympiádou jsem věděl, že na tom byl dobře. Není to záležitost, která by mě deprimovala. Musím se snažit předvést výkon, abych byl schopen s ním závodit.

Určitě jste v horší pozici než před rokem, kdy jste byl favoritem olympiády, ale nakonec jste skončil bez medaile. Dnes působíte uvolněněji, častěji se smějete. Je to jen zdání?
To není jen pohled. Loňská sezona byla vyloženě špatná. Byl jsem hrozně upjatý, proto ta sezona skončila, jak skončila. Kdybych byl v Sydney první den uvolněný jako v druhém dnu, třeba by to skončilo úplně jinak. Podvědomí jsem tak dalece ovlivnit nedokázal. Spousta věcí hrála dohromady proti mně. Myslel jsem si, že jsem psychicky silný a odolný.

A nejste?
Byla tam skulinka a roztáhla se v pěknou prasklinu. Olympiáda byla na hranici, být o týden později, asi bych to nepřežil.

Psychicky, nebo fyzicky?
Psychicky i fyzicky. Minulou sezonou jsem si hodně ublížil. To byl pořádný výprask mého těla. Hodně dlouho se z toho lížu. Taky jsem přehodnotil způsob, jak se k tomu stavím. Vždycky jsem propagoval, že mám atletiku rád, ale život taky. Loni jsem přitvrdil směrem k atletice a nebylo to dobře. Atletika není všechno.

Pro vás je asi hodně důležité být vnitřně vyrovnaný...
Pohodu potřebuju. Poslední je, abych se stresoval tím, že mi to nejde. Srandu si z toho nedělám, ale beru to s nadhledem. Vím, že za mnou něco je, věřím, že něco je přede mnou. Ale když to něco nebude, tak si z toho mašli rozhodně nehodím.

Jste aspoň zdravý?
Tělo zlobí pořád. S klukama žertujeme, že se za deset let sejdeme a budeme počítat, kdo má víc jizev.

Takže to není stoprocentní?
Stoprocentně zdravý se budu cítit, až budu v penále. Dnes se stoprocentně zdravé nerodí ani děti. Zdravý už nebudu, ale provozuschopný jsem stále. S bolístkami závodím, co pamatuji.

Řekl jste, že na mistrovství světa vám půjde o titul, a ne o výkon. Vždycky jste ale usiloval spíš o body.
Postoj jsem změnil po loňském roce. Letos prostě nevím. Budu se snažit porazit své soupeře, ale body nedokážu odhadnout. Jeden den se cítím, že jsem schopen se k devítce přiblížit, a druhý den, že nejsem schopen udělat sedm a půl tisíce. Každopádně bych chtěl podat slušnější výkon než v Götzisu. Rezervy tam jsou. Mně stačí, abych se dostal do formy o pět procent lepší. Pět procent, to je čtyři sta padesát bodů.

Když přičteme čtyři sta padesát k vašemu výkonu z Götzisu, dostaneme skoro devět tisíc. Na to si věříte?
To by muselo křupnout, nevím kde všude, aby se to povedlo. Musel by to být podobný závod jako na Strahově při světovém rekordu.

Estonec Erki Nool prohlásil, že buď on, vy, nebo Šebrle letos překoná 9100 bodů...
No, Erki to tedy nebude.

Proč?
Protože na to nemá hlavu. On totiž nikdy nešel na body, vždycky jde na vítězství. V tom to trošku je. I když má super fazonu, tak chce jenom vyhrát. Neudrží koncentraci. On dokáže závod prokecat. Doufám, že to nebudou číst v Estonsku a že se z toho nepoučí.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž