"Úplně jsem zapomněla, jak je ta dvacítka dlouhá," přiznala Dibelková v sobotním cíli. "Už na osmém kilometru jsem toho měla dost. Ale vzdát hned první závod po návratu? To jsem za žádnou cenu nechtěla!"
Střízlík, který je schopný rvát se až k sebezničení. Ano, tak ji všichni znali. Ještě dva týdny před porodem uplavala v bazénu dva rychlé kilometry. "Lidi na ni koukali jako na naprostého magora, že s takovým břichem plave motýlka," líčil Ivo Piták, její trenér, životní druh a otec malého Matěje v jedné osobě.
Hned po šestinedělí opět trénovala. Pořídila si i sportovní kočárek – tříkolku. Vykračuje si závodní chůzí a může ho tlačit před sebou. "Matěj je pořád s námi," vypráví. "Když se mu při tréninku nemůžu věnovat já, stará se o něj Ivoš. Ale samozřejmě, že se mu přizpůsobujeme. Třeba když už je všechno připravené, vyrážíme a on se pokaká."
Dibelkové je teprve 23 let, zatímco Pitákovi 48. Jeho manželka zemřela, sám je o rok starší než otec Dibelkové. Naopak chodkyně je o rok mladší než Pitákova dcera z prvního manželství. Jejich vztah však funguje. "V Ivošovi mám jistotu, že při mně vždycky bude stát," řekla Dibelková. "Nikdy mě nenechal v ničem plavat."
Ani tehdy, když prožívala nejhorší okamžiky v životě. Před olympiádou v Aténách 2004 kvůli své zoufalé snaze zbavit se každičkého gramu tuku onemocněla mentální anorexií. Při výšce 174 centimetrů vážila jen 51 kilogramů. Špatně spala, byla nervózní, vyhublá, vystresovaná. Chtěla zvládnout vše, atletiku i studium medicíny, ale ztrácela kontrolu nad vlastním životem.
Tehdy ji Piták odvedl k psycholožce Sládečkové. Po půlroční psychoterapii se uzdravila. "Oba nás to s Ivošem posílilo," vzpomínala.
Pátá žena ze světového šampionátu 2005 teď myslí na Ósaku, letošní mistrovství světa. "Ale silově na tom ještě nejsem moc dobře. Neodhadnu, na jaký čas si můžu troufat," tvrdí. Studium medicíny přerušila. Sama sebe stresovat? To už nechce.
 Barbora Dibelková při závodě v Poděbradech. |
