Bylo to s velkou rezervou dál než v Dauhá. Spokojená?
Před závodem jsem si trochu opatrně řekla, že chci hodit dál. Nechtěla jsem si klást velké cíle, které nesplním. A opravdu jsem tušila, že tohle splním levou zadní. První hod jsem netrefila, ale pak jsem předvedla slušný výkon, i když při rozcvičování mi to šlo ještě líp. Ale i tak, rozhodně spokojenost.
Atletika je zpět. Oštěpařské souboje v Kladně vyhráli Vadlejch a ŠpotákováZpravodajství a výsledky  |
Je to osm měsíců, co jste naposledy závodila. Byla jste před startem nervózní?
Byla, hodně. Ale i to je důležité, protože já potřebuju být nervózní. Takhle by to měl mít každý závodník. Já jsem byla nervózní celý týden, ale takhle je to správně. Až jsem si říkala, jestli to není příprava jak na olympiádu. (smích)
Jinak to pro vás byl klasický první start sezony?
Jo, v podstatě klasický. Musím říct, že podmínky byly jako vždycky dobré, nepociťovala jsem nějaké zvláštnosti, těšila jsem se na to. Byla parádní atmosféra, předvedla jsem dobrý výkon, takže jsem fakt spokojená.
Motivovali vás fanoušci, které jste měla za sebou?
Rozhodně, bylo tam docela dost lidí, kteří byli schovaní mezi stromy, takže nebyli moc vidět, ale bylo tu fakt hodně lidí a atmosféra byla parádní.
Bylo asi příjemné začínat na Kladně, které máte kousek od domova, ne?
To jo. Ale mockrát jsem tady zase neházela. Abych řekla pravdu, tak dobře se tady neháže. Potřebuju se zaměřit na nějakou budovu a tady jsou na obou stranách stromy. Taková indiferentní jednolitá zeleň, proto je těžké udržet pozornost. Musíte mít jeden bod, kterým si hlídáte oči, protože oči vedou hlavu a hlava vede tělo, jak se říká. A ten bod tady není. Navíc do očí svítilo sluníčko, takže to nebylo úplně jednoduché.
Poprvé jste startovala pod novým trenérem Janem Tylčem. Komunikovali jste během závodu?
Jo jo jo, já jsem ráda, že jsme dokázali, že nám to spolu jde dobře a že spolupráce funguje, což bylo vidět na tom, co jsme předvedli. Je to naše první sezona a já jsem nabuzená i na ten další rok. Když to jde, tak věřím, že ještě i ten další rok zvládnu.
Vnímala jste nějaká specifičtější opatření v oštěpařském sektoru?
Ani ne. Bylo nás tam málo, takže jsme seděly od sebe. Fakt jsem nevnímala žádné velké změny. A jsem ráda, že je to prostě pryč.
Plánujete házet za týden na Julisce?
To ještě nevím, protože mě malinko bolí achilovka. Vzhledem k tomu, že to je domácí mítink, není úplně nutné lámat to přes koleno. Když na tom budu dobře, závod je samozřejmě nejlepší trénink.
Co další starty? Už máte v plánu nějaké Diamantové ligy?
Moc to zatím neřešíme. Teď se stejně dlouho nic neřešilo, nějak trénujeme. Řím by byl pěkný, tam jsem to vždycky měla ráda.
Chtěl jsem hodit co nejvíc, riskoval jsem, líčil zarostlý Vadlejch |
Ale bude se závodit na jiném stadionu.
No jo, to je pravda. Já mám všechny ty „diamantové stadiony“ ráda, kromě těch vzdálenějších, jako je Rabat, Eugene a Dauhá a ty stejně mají být až v říjnu a v říjnu už závodit neplánujeme, to necháme mladším. Ale když mi to v září bude na tréninku lítat k 70 metrům, asi budu závodit, ale to nepředpokládám. Ráda bych měla volno, abych se mohla začít připravovat na olympiádu.
Kladenským výkonem jste se vyšvihla na třetí místo světových tabulek za Bělorusku Chaladovičovou a Číňanku Chuej-chuej Li.
To jsem ani nevěděla. Číňanky už závodí a Chaladovičová je dlouholetá soupeřka. Obě jsou známé, snad s nimi budu moct letos poměřit síly. Pro nás s trenérem je dobré, že víme, že jsme na dobré cestě. Že to začíná lítat a fungovat, z toho mám po loňském trápení radost. Hrozně moc jsem se na závody těšila a je znát, že jsem na dobré vlně.
Kam až by to letos mohlo dolétnout?
Chtělo by to ten veteránský světový rekord (Kathryn Mitchellová, 68,92 metru). Na to ale musí být dobré závody.
