Je tak nepodobná excentrické Isinbajevové. Hodná. Tichá. A krásná. Když ji u vrátnice Dukly potká kolega Štěpán Janáček, popichuje: "Hele, naše modelka."
Jak se vám to poslouchá?
Už jsem zvyklá. Oni si kluci rádi dělají srandičky.
Ale krásná jste.
Tak to je příjemné, když si to myslíte. Lepší než být příšera. Přitom spousta lidí má pocit, že jako atletka bych měla vypadat mnohem hůř.
Fanoušci vám zatím nabídky k sňatku neposílají?
Jen po olympiádě mi přišel dopis od nějakého německého architekta. Hned jsem mu vysvětlila, že nemám zájem.
Líčíte se v šatně před závody?
Většina tyčkařek to dělá, jenže já jsem trochu pověrčivá. Kdysi jsem se nalíčila, pak se mi nedařilo, brečela jsem a rozmazala si oční stíny. Od té doby se na závody nelíčím. Věřím, že v tom případě uspěju.
Ještě si vzpomenete na svůj první skok o tyči v životě?
Na tréninku v Ostravě, u pana Lesáka. Ani jsem neměla normální tyč, jen uříznutou proužkovanou laťku se špuntem na konci. Zvládla jsem 220 centimetrů. Pomohlo mi, že jsem předtím dělala gymnastiku. Byla jsem takový magor, kterého výšky vůbec nerozhodily.
Gymnastka jste byla dobrá?
Dorostenecká mistryně republiky ve čtyřboji. Měla jsem potom jet i na Evropu, ale onemocněla jsem. Tehdy mi bylo dvanáct, to je dávná minulost. Potom už mě gymnastika tolik nebavila.
Co byste z ní dnes ještě zvládla?
Dvojné salto. Nebo veletoč. Ale na kladině maximálně tak hvězdu.
S trenérem Boleslavem Paterou, známým experimentátorem, teď provádíte jiné "šílenosti". Jakou největší jste s ním zažila?
Skákat na běžkách ze skokanského můstku. Naštěstí to prováděl jen s klukama. My se dívaly, nás nenutil. Zato klukům oznámil: Tyčkaři se nesmí bát, skočte. Sám potom závodil v Harrachově z "ká čtyřicítky". Taky se s ním potápíme, lezeme po stěnách.
|
Kateřina Baďurová Česká rekordmanka ve skoku o tyči venku (466) i v hale (465). |
Kam v životě jste sama nejvýš vystoupala?
Při Zlaté lize v Paříži jsem chtěla na Eiffelovku, kdyby tam nebyla fronta na tři hodiny. Nejvýš jsem asi byla v Tatrách, na Rysech.
Lákal by vás Everest?
Ani ne. Nemám na něj momentálně dost energie. Možná až s tyčí skončím.
Po kariéře chcete i tancovat, že?
Jo, hrozně se mi totiž líbí latinskoamerické tance. Těším se, že se potom přihlásím do nějaké taneční školy, kde se dvakrát týdně vyřádím a vyblbnu.
I s přítelem?
Nejspíš ne. Tomáš (výškař Janků) na tancování není. I když mám slíbeno, že aspoň jednou se nechá přemluvit.
Už jste si někdy zkoušeli prohodit vaše disciplíny?
Já do výšky naposledy skákala jako žákyně, 145 centimetrů. Zato Tomáš, když uvažoval o halovém sedmiboji, trénoval půl roku s tyčí přes gumu. Dal čtyři metry.
Guma a laťka, je to na stojanech velký rozdíl?
Hlavně v tom, že laťka bohužel padá a občas vám udělá modřiny, které někdy dost bolí.
Kdy jste zatím s tyčí překonávala největší strach?
Když jsem si zlomila kotník a utrhla vazy, protože jsem blbě skočila a vrátilo mě to zpátky na rozběh. Pak jsem se na tréninku hodně bála, skoro půl roku. Hlavně té chvíle, kdy jdete při skoku do zvratu.
Sportovci, kteří myslí na medaile, nemají být hodní. Vy však taková jste.
Jo, to mi všichni vyčítají. Musím na sobě zapracovat.
Světové tyčkařky 2007Letošní výkony a mítinky Nejlepší Češky historieKde a kdy skočily nejvíc |
Budete víc zlá?
Spíš trochu sobecká. Vyčítají mi třeba, že se doma pořád o něco starám a neumím odpočívat. Naučím se, že přijdu z tréninku a lehnu si.
A Tomáš zatím udělá večeři?
To asi nehrozí. Ale můžu si nejdřív odpočinout a teprve potom připravit večeři, ne? Tomáš tohle umí.
Jste i hodně tichá. Umíte se kvůli tyčce rozčilit?
Jasně, taky se umím vztekat a nadávat, pokud se mi nedaří. Jen tak pro sebe, víte? Nejsem typ, který řve proto, že hraje divadlo do kamer. To zbytečně rozptyluje.
Dlouho jste platila za největší smolařku v reprezentaci. Po tolika zraněních, nenapadlo vás ani na chviličku, že atletiky necháte?
Na chviličku? Napadalo mě to skoro pořád. Říkala jsem: Kašlu na to a jdu si hledat práci. Tomáš mě pak musel uklidňovat: Nesmysl, uzdravíš se a zase ti tyčka půjde.
Co jiného byste dělala?
Nevím. Studuju ekonomku, čtvrťák. Jenže mi chybí praxe. Kdo bude mít zájem o manažerku bez praxe?
Kdy vám bylo při všech těch trablech úplně nejhůř?
Při vážných problémech s břichem. To už jsem ani nepřemýšlela o atletice, ale o tom, jestli budu vůbec schopná v životě normálně fungovat. Dlouho žádná léčba nezabírala, lítala jsem od čerta k ďáblu, bylo mi špatně a nemohla jsem se ani najíst.
Takové potíže asi člověka změní, ne?
Hodně. Pak si vážíte věcí, které jste předtím ani nevnímali.
Například?
Zní to směšně, ale třeba toho, že ráno vstanu, můžu se najíst, jdu normálně na záchod a mám dost sil na běhání.
Prožíváte zatím nejkrásnější sezonu kariéry. Baďurová – kandidátka na medaili z mistrovství světa. Jak vám to zní?
O takových řečech radši ani nepřemýšlím. Tyčka je tak nevyzpytatelná disciplína, že rozhoduje okamžitá forma v den závodu. Vemte si Isinbajevovou. Na Tretře byla k poražení a týden poté skočila při Zlaté lize 491.
Vy jste na scéně Zlaté ligy úplný nováček. Je to jiný svět?
Pro mě určitě. Bývala jsem zvyklá na závody, kam chodilo pár lidí, a to ještě trenéři, maminky a babičky. Pak jsem v Paříži vylezla před 50 tisíc diváků, rozklepala se mi z toho kolena, tepovka mi vylítla na 220, rozběhla jsem se a měla černo před očima – a vždycky jsem se probudila až na doskočišti. Ale už je to lepší, postupně se uklidňuju.
A pro nejlepší světové tyčkařky jste přestala být ženou z davu.
Jo, vidím, že mě ty holky najednou berou jako rovnocennou soupeřku, že k nim už nemusím vzhlížet.
|
Jsi ostuda skupiny! I tak popohání kouč elitní tyčkařku "Kačka je k takovým metodám velmi vstřícná. O všem se rozumně domluvíme," říká o české rekordmance Patera. Na cestu na mítink Zlaté ligy do Říma jí přinesl psychowalkman. Snad pět minut spolu probírali, jaký program a kdy si má Baďurová pustit. "Klidně si to spoj s muzikou. Jen sluchátka si vezmi svoje," nabádá tyčkařku kouč. On jí tyká, ona jemu vyká. "K pracovnímu vztahu je to vhodnější. Až skončí kariéru, můžeme si tykat," říká Patera. Na konec kariéry už málem došlo. Když Baďurovou sužovaly vleklé zdravotní problémy, ani Patera nevěřil, že se tyčkařka znovu vrhne do profesionálního sportu. "Ale vrátila se a ještě ve vynikající formě. Je to do určité míry zázrak. Překvapila mě výkonností." Ti dva si sedli, ač byste to do nich neřekli. Baďurová působí tiše. Patera pořád pobíhá a kmitá. "Jsem založením spíš introvert. Ve své roli musím pořád něco řešit, s někým komunikovat, ale jinak jsem spíš sólolezec," tvrdí Patera. Svým svěřencům dělá psychotesty. Podle nich je Baďurová vyrovnaný extrovert. "Je ideální pro přemýšlivou disciplínu, jako je skok o tyči. Máme myšlení na stejné vlně." Chválí atletku, že na vysoké škole studuje ekonomii. "Podporuje to výkonnost. Stimulace mozku je k téhle disciplíně nutná," dodává. Když ji kdysi dostal do péče, byla talentovanou mladičkou tyčkařkou, navyklou na jiné drily. O ty dnes vedou spory. "Katka byla od žáků velmi rychlá, bystrá. Prošla dobrou přípravou u Jirky Lesáka v Ostravě, pak začala pracovat se skupinou Pavla Berana na Strahově. Její výkonnost šla rychle vzhůru, ale dle mého modelu její fyzický fond předbíhal techniku. Nežádoucí věci teď odbouráváme. Ale Kačka je trochu konzervativní." Vyčítá svěřenkyni, že není schopná zvládat to, co kdysi Daniela Bártová: mužský přechod na tyč, při němž závodnice udrží pevné ruce. Když jimi naopak cukne, fungují jako tlumič. A tak Baďurové v tréninku natáčí ramena a upravuje polohu lokte při rozběhu. "Říkám jí: Jsi ostuda skupiny, jediná, kdo nedokázal tenhle moment akceptovat. V tréninku už to jde, ale v závodě se dostane pod stres a tělo má tendenci vracet se do starých stereotypů." Je to jejich dlouhý boj. "Nevím, jestli to Kačka někdy dokáže," obává se Patera. A pokud ano? "Pak je tam rezerva deset centimetrů. Na 480 potenciál má," říká kouč. |
 STŘELKYNĚ. Když zrovna neskáče o tyči, můžete českou rekordmanku Kateřinu Baďurovou celkem často potkat ozbrojenou: ráda se totiž odreagovává s puškou v ruce na střelnici. |
