Zranění přišlo dosti nevhod. Nejenže v červenci proběhne evropský šampionát, ale krátce poté se konají olympisjké hry.
A právě v Londýně by chtěl pro Českou republiku Petr Svoboda získat medaili. "Já už radši nechci nic říkat nahlas, protože mi někteří lidé nepřejí. Ale tím nechci říct, že bych si nevěřil," mluví opatrně Svoboda.
Jak se vám líbilo na nedávném soustředění na Kanárských ostrovech?
Bylo to takové soustředění nesoustředění. Měl jsem tréninkový plán, chodil jsem na procházky, po laguně, ve slané vodě, takže šlo především o zpevňování nohy. Chvilkami jsem se pokoušel i klusat. Ale celkově soustředění bylo odpočinkové, na psychiku, protože mě to v Praze limitovalo. Zkrátka jsem nutně potřeboval odtud odjet, protože byl na mě vyvíjen tlak, jestli už konečně začnu trénovat. Takže se mi tam moc líbilo.
Jak jste vnímal změnu počasí? Přece jen při odletu byla v České republice zima a na Kanárských ostrovech jistě bylo teplo...
Když jsme odlétali, bylo u nás něco kolem nuly. Na Kanárských ostrovech sice svítilo slunce, ale foukal silný vítr, takže se teploty pohybovaly kolem dvaceti stupňů. A kamarádi mi psali, proč lítám na Kanáry, když je u nás pomalu stejné počasí. Ale pro tu achilovku to byla změna, pořád jsem se tam pohyboval, takže to mělo blahodárný vliv.
Petr SvobodaNarozen 10. října 1984 v Třebíči. Český atlet. Začínal jako sprinter a dálkař, poté se věnoval víceboji, později se profiloval v překážkáře. Závodník PSK Olymp Praha. Halový mistr Evropy (2011 v Paříži) a držitel bronzové medaile z evropského halového šampionátu (2009 v Turíně). Jeho přítelkyní je česká atletka Jiřina Ptáčníková. |
Říkáte, že tam bylo kolem dvaceti stupňů, koupal jste se vůbec?
Potom, asi po pěti dnech, se tam udělalo tepleji. Bylo úplně azurové nebe, takže tam byly i pařáky a po tréninku jsme byli i v bazénu. Takže teplo bylo a koupali jsme se.
Před odletem jste říkal, že by vám písčité dno a moře mělo pomoct. Cítíte už nějaké účinky?
Určitě ano. Jizva je krásně vyhojená a strupy, které jsem měl, slaná voda vyžrala. A možná i na hýbání nohy to mělo vliv, protože jsem mohl klusat v podstatě na měkkém písku. Nyní z toho mám tedy velmi dobrý pocit – noha je více pohyblivá.
Takže vám to napomohlo i po psychické stránce?
Rozhodně ano. Já jsem už strašně potřeboval trénovat.
Nyní vás tedy odoperovaná noha ještě pobolívá?
Bolí pořád. Sice už by to mělo být srostlé, ale jsou ještě citlivá místa, která mě bolí, a bude to dlouhodobější. Ale samozřejmě s touto mírnější bolestí už se dá lehce trénovat. Počítám, že tak minimálně ještě měsíc to bude cítit.
Je to tedy otázka trpělivosti, že?
Ano. A jak mi říkal trenér: Je to také o tom, abych to neuspěchal a zbytečně nezačal trénovat brzo, protože v tomto případě platí – i méně je více.
Nedávno proběhlo v tureckém Istanbulu halové mistrovství světa a vy jste se ho ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Jak moc vás to mrzí?
Hrozně moc. Já jsem tedy sledoval jen české závodníky a až od trenéra na Skypu jsem se dozvěděl, kdy zrovna probíhá finále. Ale v tomto směru jsem hrozně protrpěl. Nicméně mi všichni udělali radost. Vlastně kromě Jardy Báby, který měl pravděpodobně "den blbec", ale jinak to byly skvělé výkony. Počínaje Kubou Holušou, který získal na osmistovce stříbrnou medaili, a velice mě potěšila i přítelkyně Jiřinka, která skončila šestá. Takže to byl pěkný šampionát. Většinou tam jsme jako malý tým, ale tohle se kolegům moc povedlo.
Překvapil vás někdo, ať už pozitivně nebo i negativně?
Kuba Holuša je příkladem toho, že i když se v životě nedaří, je natolik silný závodník, že to zvládl na jedničku. Jeho medaile mě velice překvapila. Věřil jsem, že na to má, a byl jsem přesvědčen, že má natrénováno. Ale že by mohl být druhý? Tak to mě opravdu dostalo.
Říkal jste, že jste sledoval jen českou výpravu, na této v uvozovkách "dovolené" jste chtěl tedy úplně vypnout od sledování jakýchkoliv výsledků?
Přesně tak. Ale ani bych to snad jako dovolenou nenazýval. Sice jsem si jel odpočinout, přesto jsem denně trénoval nebo se protahoval, chodil posilovat. Takže jsem volný čas měl jen v době, kdy jsme se šli "vyčvachtat", což je vlastně také součást regenerace a zároveň tedy i tréninku.
Vraťme se ještě k výsledkům. Jak už jste říkal, tak vaše přítelkyně Jiřina Ptáčníková si odvezla z Istanbulu šesté místo. Máte z tohoto výsledku radost?
Obrovskou. V první chvíli jsem byl sice zklamaný, protože jí nevyšel začátek. Ale vzhledem k tomu, že jsem věděl, že má větší ambice, jsem věřil, že to zlepší. A vyšlo to. Šesté místo na světě? To je pecka. Hlavně v období, kdy její trenér zkouší novou techniku, ještě se trápila zády. V období příprav na tuto sezonu měla řadu problémů a takový výsledek je pak pěkná náplast a povzbuzení do dalších šampionátů.
Proběhly nějaké oslavy?
My jsme měli oslavu, že jsme se asi pět minut objímali na letišti v Praze.
VÍTĚZNÁ PÓZA. Překážkář Petr Svoboda pózuje po vítězném běhu na halovém mistrovství Evropy fotografům.
Zpátky k vám. Červenec se již blíží a evropský šampionát s ním. Myslíte, že se stihnete připravit?
Před čtrnácti dny jsem mluvil s trenérem, říkal jsem, že bych chtěl jet na Evropu a rozhodně bych odtud chtěl přivézt medaili. Ale momentálně to zdraví... Nevím, no. Já se hlavně bojím cokoliv říct, protože by se to pak mohlo obrátit zcela naruby. V poslední době se setkávám s lidskou zlostí. S tím, že mi někteří lidé nepřejí. Tím ale nechci říct, že bych si nevěřil, jen to nechci říkat nahlas. Takže budu rád, když se tam nominuji. Ale můj hlavní cíl je účast na olympiádě. Uvidíme, jak to bude vypadat...
Ještě před odletem na Kanáry jste říkal, že pro vás evropský šampionát bude takový trénink. Stále máte ambice na vítězství a tím si i potvrdit, že máte na olympiádě v Londýně šanci na úspěch?
Přesně tak. V mé hlavě to stále zní. Ale to zdraví mě teď blokuje. Přesto na Evropu chci jet, chci ji vyhrát. A poté chci i na olympiádu, kde bych rád vybojoval nějakou "placku".
