„Poslední závody jsem se trápila, tak jsem ráda, že se to povedlo,“ vypráví po úspěšném závodě Ogrodníková.
Důvod kolísavých vystoupení vysvětluje celkem jednoduše. „Změnila jsem rozběh,“ povídá. „Nechala jsem rytmus, ale přidala kroky vzadu, což znamená, že jsme prodloužili náběh,“ kouká směrem k modré dráze, na které se zrovna scházejí oštěpaři. Právě drahocenné náčiní Ogrodníková používá k tomu, aby kroky odměřila. „Je to zhruba oštěp a půl, to je kolik metrů?“ přemýšlí, jak dlouhé nářadí vlastně používá. „Něco kolem tří,“ dodává o chvíli později.
Nikola Ogrodníková - Evropské hry v Polsku.
Přestože ji těší, že české reprezentaci v týmové soutěži spolu se smíšenou štafetou přinesla plný počet bodů, jelikož v první divizi skončila první a sobě vybojovala v součtu všech tří lig stříbrnou medaili, je na ní vidět značná nervozita. „Necítím se ještě úplně komfortně,“ přiznává. „Jsem v pořádku, nic mě nebolí, ale ten rozběh... S tím trošku bojuju.“
Na jeho prodloužení čeká už víc než dva roky. „Trenér se po Odložilovi spontánně rozhodl, že přišla ta správná chvíle,“ podotýká lehce nechápavě. „Tak moje výkony kolísají. Na Kladně jsem hodila málo, do Finska jsem letěla dlouho, jen abych tam předvedla tři křížky,“ smutní. „Nechtěla jsem udělat ostudu i tady.“
Ogrodníková má stříbro z Evropských her, Staňkovi se závod nepovedl |
Proto se před začátkem pečlivě rozcvičovala, po rychlém oválu rozhýbávala svaly a s oštěpem v ruce trénovala hody. „Jenže jsem byla nervózní,“ povzdechne si, když jí novináři připomínají nevydařený první pokus, který neměřil ani padesát metrů. „Bojovala jsem, věděla jsem, že ke zlatu potřebuju přehodit 62,38. To se sice nepovedlo, ale aspoň jsem se přiblížila,“ kývne.
Největší radost udělala českému týmu, který se v tu chvíli motal kolem dvanáctého místa a obával se sestupové hrozby. „V sobotu nám teklo do bot, věděla jsem, že musím přinést hodně bodů. Proto jsem sem přijela, abych co nejvíc pomohla.“
 |
A odhodlání se vyplatilo, reprezentace se i díky jejím šestnácti bodům posunula na devátou příčku a bezpečně se mezi elitou udržela.
Individuální stříbrná medaile z Evropských her ji nechává klidnou. „Vzhledem k tomu, že bydlíme v Katovicích, a ne s ostatními v Krakově, jsou pro mě hry docela vzdálené,“ vysvětluje. „Prožívala bych to úplně jinak, ale takhle jsem tady skutečně jen kvůli týmu.“
