Jedním z iniciátorů tohoto projektu je Jiří Novotný, dnes výkonný ředitel Nadace Život umělce, která se vedle seniorů stará také o mladé herce a podporuje umělecké projekty z celé republiky.
"Z historie víme, že mnoho kolegů, třeba Zdeněk Dítě, mělo před koncem svého bohatého uměleckého života potíže s existencí. I dnes je spousta těch, co jsou na tom už fyzicky špatně, těžko se jim chodí, dokonce vím i o významných baletních kumštýřích, kteří přišli o nohu a žijí třeba v podkrovích, odstřiženi od života. Už jen to, že si na ně vůbec někdo vzpomene, je pro ně zážitkem," říká Novotný, kterému připadá nespravedlivé, že umělci celý život dělají radost ostatním a jim samotným ke konci života podobná radost schází.
Ve vyspělých zemích jsou prý přitom podobné domy běžné. "Umožňují seberealizaci seniorů prostřednictvím mladých umělců. Mladí sem za nimi totiž přicházejí pro zkušenosti, společně vytvářejí i umělecká díla. Vyjmout určitou skupinu herců a někde je izolovat, je příšernost. Dát jim však možnost existovat ještě ke konci jejich života ve společnosti muzikantů, baletních umělců či zpěváků, poskytnout jim lidské zázemí, ve kterém je o ně navíc dobře postaráno jak po stránce lékařské, tak i po stránce společenské, je pro dožití velmi cenné," míní Novotný.
"Realističtí" drží spolu
Těší ho, že se po čtrnácti letech snažení podařilo založit konto, na které může veřejnost přispívat. Prvním příspěvkem do sbírky, kterou iniciuje vedle Nadace Život umělce také Nadace Charty 77 a agentura Schok, která pořádá Letní Shakespearovské slavnosti, byl výtěžek z představení The Best of Shakespeare. To neslo podtitul Blázni a milenci a básníci aneb nejkrásnější scény lásky z dramat a sonetů Williama Shakespeara, které přeložil Martin Hilský a režíroval Boris Rösner.
"Není to běh na krátkou trať, je to skutečně maraton. Nějaký čas potrvá, než se podaří dát dohromady potřebné finanční prostředky na nákup nemovitosti nebo pozemku, vypracování projektu, stavbu nového, případně rekonstrukci staršího objektu. Mně už je šedesát sedm a jistě se toho nedožiji. Doufám však, že v něm budou moji mladší kolegové a další umělci-senioři spokojení," dodává Novotný.
Zatím se parta seniorů z dnes již neexistujícího Realistického divadla schází každé druhé pondělí v měsíci v divadelním klubu pražského Kolowratu. "Scházíme se od roku 1992, kdy bylo divadlo uzavřeno. Bývá nás i dvacet. Nechybí například Ema Skálová, které je už devadesát let, Ivanka Devátá, Miloš Hlavica, Věra Kubánková, Zdena Černá nebo Růžena Merunková. Byli jsme dobrá parta. V našem divadelním klubu to vždycky žilo až do tří do rána. Stahovali se k nám obrazně řečeno všichni od Smetanovců, jak se říkalo hercům ze Smetanova divadla, po doktory. Byl to ohromný život," vzpomíná Jiří Novotný.
 HERECKÁ SETKÁNÍ. Jiří Novotný (první zleva) organizuje již dvanáct let setkání pamětníků z Realistického divadla. "Vzpomínek máme moc. Byli jsme dobrá parta," říká. |
