"Rčení ´co tě nezabije, to tě posílí´ je podle mě blbost. Ty špatné věci se nakumulují a psychicky vás drtí a jednoho dne se může stát, že člověk psychickou zátěž nevydrží. Zažila jsem i okamžiky, kdy jsem to chtěla vzdát. A dělala děsný věci. Ale pak mě nakopla touha žít. Samozřejmě kvůli Jakubovi, ale i kvůli sobě," říká Vendula Auš Svobodová.
Díky tomu ji ale mnozí mají za superženu, která od muže nic nepotřebuje a možná se jí někteří i bojí.
"Působím jako silná žena, ale to je jen obrana. Jsem pořád jen žena, která chce být hýčkána, která chce, aby jí někdo pomohl," prozradila Svobodová, podle které se gentlemanství trochu vytrácí a nemohou za to jen muži.
Vendula Auš Svobodová s rodinou
"My čtyřicátníci jsme taková zvláštní generace. Na ocásku dospělosti nás zastihla revoluce, čili nás zastihla svoboda. Nevídaná, neřízená svoboda a já myslím, že v tu chvíli ženy začaly být manažerky, začaly řídit, být soběstačné a dávat najevo, že ty muže nepotřebují. Takže to, že nejsou teď takoví pečovatelé a ochránci, si ženy způsobily samy," myslí si Svobodová.
Potvrdilo se jí to i na dovolené v Maroku. "Byla jsem na tržišti v Agadiru a Jakub mi usnul v náručí. Kolem byla řada mužů, ale nikdo mi nepomohl. Jakub už má 25 kilo, takže se docela pronese. Než jsem ho spícího odnesla do toho autobusu, tak se mi klepaly ruce," popisuje.
"Asi právě proto, že jsem v životě zvládla tolik věcí, působím na ty lidi, že mi nemusejí pomáhat, že to zvládnu," dodává s povzdechem.
Jinak si dovolenou užívá. "Jsem z Maroka unesená. Blue Style, který spolupracuje s Kapkou naděje, začal podnikat zájezdy do této destinace a já jsem ráda, protože je to frankofónní země a má šmrnc té francouzské kultury, která je tu smíchaná s tou arabskou. Už jsem byla v několika afrických zemích, ale tady mě překvapilo, jak jsou tu příjemní lidé a jaké je tu vyžití pro děti. Navíc tu nikdo neví, že jsem Vendula Svobodová, což je moc příjemné."
Na chvíli si tak odpočinula od honu bulváru, který píše o rozpadu jejího manželství s Patrikem Aušem. Svobodová ale tuto zprávu nikdy nepotvrdila.
"Nechci mluvit k osobním věcem. Lidé si za mě mé radosti a starosti neodžijou. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Tyhle věci poškozují práci, kterou mám. Lidé by měli víc vědět, co dělám pro Kapku naděje," říká.
Pro nadaci právě připravuje koncert v rámci filmového festivalu dětí a mládeže ve Zlíně a se synem Jakubem pojede i na tábor s nemocnými dětmi.
"Zažila jsem hrozné chvíle, ale můj život byl často krásný. A já vím, že mám být za co vděčná a snažím se to naučit i svého syna. Beru ho do nemocnice, na tábor s dětmi po leukémii, chci, aby tohle vnímal. Aby chápal pomoc lidem, aby nebyl sobecký. Je to pozitivní veselý kluk, tak aby dokázal tu radost a energii, kterou v sobě má, předat ostatním," dodává.
