Módní průmysl je jedním z odvětví, kterých se pandemie dotkla nejvíc. Jak celá situace změnila váš pohled na vaši profesi?
Musela jsem se přeprogramovat a začít fungovat víc online než offline, což není u kostýmů k filmům úplně snadné. Díky tomu jsem ale zjistila, že mé bohaté kostýmní zkušenosti z filmové branže se dají využít i v běžném životě každého z nás.
Ve spojitosti s módou se často mluví o povrchnosti. Jak tuto skutečnost vnímáte vy?
Módu jsem vždycky brala jako vyjádření sama sebe, což určitě není povrchní věc. Myslím, že mluvíte o trendech, které určovaly, co se bude nosit každé tři měsíce. Toto korona zastavila, dneska nejde vstoupit do obchodu a nechat se unést tím, co tam je vyskládané z poslední kolekce. Lidi začali více zvažovat, co si pořídí, a to nenahrává povrchnosti. V tomto ohledu je pandemie očistná, začínáme jít po kvalitě víc než po kvantitě, a to také přispívá k udržitelnosti módy.
Původně jste vystudovala zemědělskou školu, dokonce máte řidičák na traktor. Našla jste v období neplánovaného volna čas na něco, co jste už roky nedělala, například zahrádkaření?
Zahrádkaření je fajn činnost, také na ni došlo. Co mě ale opravdu oslovuje a na co bylo více času, je architektura. Miluji procházky mezi domy a staveními v různých částech naší země.
Váš facebookový videopořad Zrcadlo stylu je jistě reakcí na karanténu a na nemožnost setkávat se s klienty osobně.
Máte pravdu, Zrcadlo stylu vzniklo v karanténě. Všichni začali mít čas na úklid, tedy i skříně, což normálně děláme s mými klienty osobně. Teď to ale bohužel nejde, takže nastala otázka, jak tuhle osobní věc převrátit do onlinu. Myslím, že se to povedlo, dokonce jsme začali dělat online stylingy, které mají velký úspěch. Teď už si mohou lidé z celé republiky tuto službu pořídit.
Jak vnímáte sociální sítě? Máte s nimi i špatnou zkušenost?
Sociální sítě jsem začala nejvíce vnímat právě v karanténě, předtím jsem se jim vyhýbala, byly pro mě velkým žroutem času. Dneska sice své projekty se sociálními sítěmi spojuji, ale beru je jako způsob edukace. Vyhledávám jen to, co mi přináší něco zajímavého do mého profesního života, a to také sama ve svém obsahu poskytuji jiným.
Jste nejen kostýmní výtvarnice, ale i stylistka. Vycházíte z vlastního vkusu? Jak byste ho charakterizovala?
Samozřejmě se v mé práci odráží můj vkus, ale jinak se vždycky snažím dostat k jádru – věci nebo samotného člověka. Nepřevlékám nikoho za někoho jiného, spíš pomáhám najít každému jeho vlastní styl. Já sama mám ráda jednoduché, čistě střižené, dobře vypracované věci z kvalitních materiálů.
Co byste nikdy nedokázala ušít?
Zajímavá otázka, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Výzvy mám celkem ráda.
Jak vnímáte takzvanou módní policii?
Pokud módní policie ví, o čem mluví, proč ne?
Co se týká spolupráce s hollywoodskými hvězdami, nemáte u nás v této oblasti konkurenci. Jsou pro vás tyto zkušenosti výhodou při získávání nových zakázek, nebo vám pověst hollywoodské kostymérky paradoxně někdy škodí?
Nové zakázky většinou získávám na zahraničních projektech, tam mi tato „pověst“ neškodí. V Čechách se zatím asi trochu bojí, možná abych neměla moc velké nároky, i když pár českých filmařů už se také ozvalo a mám z toho radost.
K napojení na Hollywood jste se kdysi dostala díky náhodě během svého pobytu v Londýně, kam jste se vypravila pilovat angličtinu. Vracíte se tam ještě dnes?
Ano, vracím se tam pravidelně, pokud to je možné. Ráda vždy zajdu do Harrods, tam na mě dýchne ta pravá britská nálada.
Byla jste někdy ve skutečném Hollywoodu v Los Angeles?
Ano, byla. Jak ale říkají Angličané: Není to úplně můj šálek čaje. Schází mi tam autentičnost.
Na vašem kanálu na YouTube je k vidění showreel s prezentací vaší práce, která se hemží slavnými hvězdami i filmy. Stalo se vám někdy, že jste si při projekci filmu všimla vlastní chyby?
Zatím ne.
Pracovala jste hodně i na kostýmech s vojenskou tematikou. Jak dalece vás bavil svět uniforem a maskáčů? Co byl největší oříšek?
Vojenská tematika má svá striktní pravidla, baví mě se je učit, jsou velmi logická. To je dobrý základ k tomu, aby mohlo vzniknout něco úplně abstraktního na filmech, kde máte volnou ruku, protože, ač to tak nevypadá, právě tam je důležité dodržovat pravidla, aby výsledek vypadal neuvěřitelně lehce.
Podílela jste se na kostýmním triumfu filmu Nabarvené ptáče, konkrétně jste měla na starosti oblečení postavy faráře, kterého ztvárnil Harvey Keitel.
Harvey byl skvělý. Je to profík, a navíc moc milý člověk. Ve filmu mluvil vymyšleným slovanským jazykem, což pro něj nebylo jednoduché se naučit. Speciálně některá slova bylo velmi těžké vyslovit, z čehož vzniklo pár humorných situací, kdy místo toho, co měl říci, zaznělo něco úplně jiného, u čeho se mnozí z nás až červenali.
Designérka Lucie Řezbová a kostýmní výtvarnice Stáňa Šlosserová
Slavné hvězdy jsou v podstatě vyvolení lidé s výjimečným osudem. Vypozorovala jste při setkávání s nimi, v čem může spočívat jejich „hvězdný prach“?
Vypozorovala jsem, že ti opravdu slavní mají charisma, jehož součástí je sociální cítění a empatie.
Sama jste zajímavý typ, herectví by vás nelákalo?
Když jsem byla malá, chtěla jsem být herečkou, později jsem přišla na to, že mě v tomto životě baví víc vytvářet něco konkrétního než abstraktního.
Díváte se na filmy obecně postižena svou profesí?
Ano, dokonce postižena všemi filmařskými profesemi…
Který film vás svou kostýmní výpravou uchvátil, či naopak znechutil?
Těch filmů je hodně, dokonce jsem i na pár z nich pracovala. Třeba mě uchvátily filmy Královna Alžběta, Troja.
Angelina Jolie vás naučila kouzlu sebejistoty. Pracujete na ní ještě jinak než praxí v oboru?
Sebejistota je úžasná věc. Neznamená to, že jste ve všem nejlepší. Být sebejistý je, že se necítíte hloupě, když něco neumíte, a řeknete to na rovinu. Nikdo přeci neumí všechno a ani to po vás nikdo nechce.
Richard Gere vás zase prý naučil rituály, které vám měly pomoci vydobýt si na place respekt. Praktikujete něco podobného dodnes?
Ano, na jeho slova nikdy nezapomenu. Od té doby jsem se naučila rituálů více.
Jaká je vaše životní filozofie, krédo?
Šaty dělají člověka.
Co pracovního i soukromého máte teď před sebou?
Vytvářím se svou kamarádkou a spolužačkou ze školy Lucií Řezbovou oděvní kolekci JSEM, která vznikla na popud členů skupiny Zrcadlo stylu. Dokončuji psaní knihy o kapsulovém šatníku a dáváme s pár lidmi z umělecké branže dohromady edukativně-zábavný projekt.
