„Když odmyslím, že beru fůru prášků na vysoký tlak, tak to jde. Pravda, taky nevidím na jedno oko. Zakryju druhé a je tam černá díra. Doktor říkal, že mám zdegenerované oční pozadí. Po úraze jsem kvůli zlomené noze v krčku rok nechodil. Noha mi otekla, že jsem se nemohl dostat ani do kalhot. Veškerá svalovina zmizela, ale už je to docela fajn. Peru si, žehlím, vařím,“ řekl herec.
V rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES vzpomíná, jak získal práci v divadle u Jana Wericha. Kvůli trémě několikrát nepřišel na domluvenou schůzku. Až jednou večer nabral odvahu a zaklepal na ředitelnu divadla ABC, kde měl Werich zároveň šatnu.
„Uvnitř seděli kromě něj Miloš Kopecký a Karel Vlach. Povídám - já jsem nějakej Kostelka z Brna a rád bych k vám do angažmá. Werich na to doslova: No nepovidéte, vy jste z Brna, tož jste přijaté. Přijďte po představení. Tak jsem se stal členem souboru velezvučných jmen - Zázvorková, Gollová, Adamová, Vránová, Zíma...,“ řekl.
Lubomír Kostelka připouští, že kamarádi a z nich hlavně Vladimír Menšík, hráli v jeho životě velkou roli.
„Na tom něco bude, ale ženy jsem měl taky rád. S první manželkou jsem se seznámil ještě v Brně na JAMU, ale nechtělo se jí do Prahy. Druhou jsem poznal v mém bytě u Zlatého hada. Jednou tam za mnou přijela celá parta z Brna a taky dvě roztomilé dívenky. Moje budoucí druhá žena tam zapomněla šálu a pak se vracela, vracela... až byla těhotná. Byli jsme spolu třicet let, už nežije. Syn Martin je moje největší pýcha,“ prohlásil.
Se stárnutím prý nemá, až na malé výjimky ohledně zdraví, žádný problém. Dokonce si na něm dokáže najít i něco pěkného.
„Co se týká erotiky, ještě by to nemuselo být úplně marný. Sám jsem teprve tři roky. Předtím jsem žil s jednou doktorkou gynekoložkou, byla o 26 let mladší,“ prozradil s tím, že ho samozřejmě stále zajímá hodně věcí včetně politiky a ekonomiky.
Lubomír Kostelka proslul epizodními rolemi v českých filmech. Často hrál po boku Vladimíra Menšíka (ukázka ze Slaměného klobouku z roku 1971):
