„Kde mám tu okurku,“ ječel na číšníka v newyorské hospodě J. P. Clarke’s detektivkář Ed McBain, když mu donesl polévku.
„Ale pane, myslel jsem, že až...“ „Vždycky zahajuju jídlo pořádnou kyselou okurkou. Ještě před polívkou. Tak si ji zatím odnes a nacentruj sem pořádnej kvašák!“ Dramatik Arthur Miller měl zase menší nedorozumění v pražské restauraci Arbat. „A brambory jsou kde?“ dělal dusno u obsluhy. „To je dostanu jako dezert?“ „Ne, pane, myslel jsem jako přílohu k hlavnímu jídlu,“ zoufal si číšník hovořící skvělou angličtinou. „Tak příště nemyslete a sypte pro ty brambory,“ usadil ho slavný autor. Talíř vařených brambor si pak shrnul do misky boršče, rozklafal je a zálibně míchal tu šlichtu. „Brambory dělaj polívku,“ vysvětlil s blaženým úsměvem. Karel Gott si po vteřinovém zaváhání dokázal vzpomenout jen na dvě věci, které jeho žaludek nesnese. Jablka a pomyšlení, že má ukázat prstem a říct: tuhle rybu povečeřím. „Když ji v tom akváriu vidím, hned dostane jméno, a to ji mám pak zabít?“ Hotový pokrm už mu nevadí, a přestože jako válečné dítě polykal rybí tuk a trpěl, dnes na ryby nedá dopustit.
Jídelníček podle Gotta
V pražské restauraci Da Emanuel objednal Karel Gott polpo affogato neboli polévku s chobotnicí, spaghetti frutti di mare - mimochodem, těch se tady o víkendu nemohl nabažit režisér Miloš Forman - a na závěr mořskou rybu ombrinu na orestovaných bramborových plátcích, tenkých jako pergamen.
Říká se o něm, že má dobré jídlo rád a rozumí mu, to však zdaleka nevystihuje jeho zaujetí. Gott jídlo zbožňuje a vyprávět o něm umí jako málokdo. Před večerním koncertem se sice postí a jediné, co za celý den sní, je ovesná kaše, ale při „normálním“ režimu své chutě rozmazluje a hýčká.
Do Dejvic chodí, když má chuť na italské jídlo z nejčerstvějších surovin, do Kolkovny zajde na českou kuchyni, a zve-li přátele, co mají odpor k masu, zarezervuje místa v indické restauraci Taj Mahal. „V indickém vegetariánském jídle vám maso vůbec nechybí, je chuťově vyzrálé a originální,“ vysvětluje.
V restauraci Lemon Leaf v pražské Myslíkově ulici prý mají zase výbornou thajskou kuchyni, rád se s přítelkyní vrací také k šéfkuchaři Jiřímu Strašicemu do podniku U Básníka pánve. „Jeho tataráky jsou neodolatelné. Ivanka jí pouze ryby a kuře, takže si dá tataráka z lososa, já ze svíčkové ochucené koňakem.“
Na rybu si zajde za panem Plaským do restaurace La Cambusa, má-li chuť na čínu, jede za Prahu. „Jít na čínu do Vodičkovy ulice, to býval svátek,“ zavzpomíná. Ta čína už dávno vzala za své, ale mistr Suchý, za kterým dlouhá léta do Vodičkovy chodil, má dneska svůj vlastní podnik v Hostivici. „V Praze už je několik čínských restaurací, ale s uměním pana Suchého se nedají srovnat. Jen jedna je skutečně vynikající, a to je Huang He ve Vršovicích.“
Karel Gott, zpěvák: Od Ivanky guláš jako Sachrův dortS přítelkyní Ivanou přišel sice včas, ale rozhodnut odejít do dvaceti minut - hned po fotografování. Zvedli se po dvou hodinách. „Zdejší personál s vámi mluví tak, že navodí chuť k jídlu. To je to nejkrásnější, povídat si o jídle před jídlem.“ 1. Podle čeho si vybírám restauraci |
Na švej-ču-žou do Vršovic často zamíří i spisovatel Michal Viewegh, který má v oblibě třeba i řetězec restaurací Ambiente a dobrou zkušenost má také s pražskými a mimopražskými Potrefenými husami.
Gott se hlásí i k umění vařit. Třeba jak vybraně připravit mořského ďasa se naučil už před patnácti lety, kdy na Smíchově jeden Francouz otevřel rybárnu. „Povaříte ho ve speciálním vývaru s bílým vínem a kořením, šafránem, tymiánem a bobkovým listem, pak ho nakrájíte, proložíte mladou cibulkou a na plátky pokrájenými předvařenými brambůrkami. Strčíte do trouby na dvacet minut, pak zalijete zakysanou smetanou, ta jídlo okulatí, a na chvíli vrátíte zpátky. Gratinovaná pohádka!“
U Gottů na Bertramce se i po narození dcery Charlotty Elly vaří často a stále vybraně. Třeba jehněčí na rozmarýnu po provensálsku, kuřecí křídla na medu a zázvoru, thajské polévky s krevetami nebo - pravý maďarský guláš. „Ivanka ho ani neochutná, protože nejí maso, ale je opravdu vynikající,“ chválí Gott. Jeho partnerka jen skromně klopí oči do talíře.
To herečka Jana Brejchová je se svým gulášem mnohem průbojnější. Připouští, že je slušná herečka, hlavně však výborná kuchařka. „Kdo mi zapomene pochválit guláš, toho už nikdy na večeři nepozvu,“ varuje. Tak si na to, prosím vás, dejte pozor.
Michal Viewegh, spisovatel: Restauraci vybírá podle kamarádů, ale v poslední době hledá i dětský koutekKromě příjemné atmosféry a obsluhy oceňuje, že si v Etruscu k maloobchodní ceně vína připočítávají pouze symbolických padesát korun „korkovného“. „Chardonnay mi pak nehořkne v ústech - na rozdíl od jedné nejmenované nóbl restaurace, kde lahev stojí až čtyřnásobek ceny ve vinotéce.“ 1. Podle čeho si vybírám restauraci |
Neznáte kuchaře?
Textař a podnikatel Michal Horáček si podniky vybírá velice pečlivě. Nejde za vývěsním štítem, ale podobně jako Gott za lidmi.
Na jídlo s námi zašel do restaurace Tvrz za kuchařským mistrem Janem Pýchou. Jeho umění vám prý ani na chvilku nedovolí praktikovat něco tak nevhodného, jako je momentálně módní instituce zvaná pracovní oběd.
„Člověk se musí rozhodnout - obědvat, nebo pracovat. Kulinární zážitek vyžaduje soustředění na jídlo, takže řeč se musí omezit na small talk, nezávazný a ryze konvenční rozhovor. Práci si nechte na jindy, jinak si nepochutnáte.“ Vestoje, vleže i za pochodu si naopak podle Horáčka pochutnáte v Thajsku a téměř na čemkoliv. „Thajci jsou sice trochu pomalí a skoro vždycky popletou objednávku, ale tím se netrapte, protože to stejně bude dobré, plné slunce, vzduchu a mohutných chutí.“ Bez obav si můžete koupit i kdejaké maso na špejli na ulici - čeká vás stejně nezapomenutelný zážitek jako večeře v tamním luxusním hotelu. A jestli se zrovna trápíte otázkou, zda máte jet do Las Vegas, Michal Horáček vzkazuje: Jeďte! „Je tady nejvyšší výskyt nejlepších restaurací na čtvereční míli na světě.“
Michal Horáček, textař: Naučil se i thajské pochvaly. „Aroy maak, mimořádně chutné.“Než dopije sklenku portského, přinesou mu rybu na tagliatelích s čerstvým černým lanýžem a omáčkou z foie grass. „Pokud se mám omezit na jediný tip, řeknu: kuchařský mistr Jan Pýcha. Doporučení se nemá týkat jen restaurantu, nýbrž a zejména mistra kuchaře známého jako chef.“ 1. Podle čeho si vybírám restauraci |
Až tam rychlobruslařka Martina Sáblíková nedorazila. Škoda, možná by se domů nevrátila se zkaženým žaludkem, na který si po návratu z Ameriky stěžovala. Měla si prý raději zajít do newyorské nádražní restaurace. „Tam vám dají nejvybranější rybí speciality, podobně vyhlášená je restaurace na nádraží v Budapešti, kde vám přinesou žabí stehýnka a ještě k tomu vyhrává živá kapela,“ radí Horáček na dálku. Martina by si však patrně nepochutnala ani tam, ani tam. Na cestách se převážně živí bagetami a s láskou vzpomíná na starou dobrou svíčkovou nebo domácí šunkofleky.
Podobně to měl třeba výtvarník Petr Sís, když před lety za oceán emigroval. Po čase začal pravidelně chodit do kreolské restaurace Acme v East Village na pokrm s cizokrajným názvem jambalaya. „Připomínal mi lečo, po kterém se mi hodně stýskalo.“
Martina Sáblíková, rychlobruslařka: Už nikdy krupicovou kaši, té se jako malá přejedlaPrávě se vrátila ze závodů ve Spojených státech a z tamních tučných a kořeněných jídel má zkažený žaludek. Kam se má nechat pozvat na dobrou večeři, nevěděla, oblíbenou restauraci nemá. Při slově „svíčková“ však pookřála. „Ano, tu si dám!“ Šest knedlíků a porci masa spořádala bezmála dřív, než se stačil fotograf rozkoukat a rozložit stativ. 1. Podle čeho si vybírám restauraci |
„To byl nápad!“
Moderátorka televizních novin Jolana Voldánová teskní po zajíci. „Táta byl myslivec a nosil je domů často, dneska už je to velká vzácnost. Ale zrovna před týdnem mi soused jednoho přinesl a to se přidal i můj osmiletý syn, pro kterého je jídlo jen povinností.“
Přes týden stačí uvařit jen dvakrát třikrát, ale o víkendu vaří a peče pravidelně. Miluje tvarohové knedlíky, grilovanou kukuřici a kuře na medu. „Leckdy neodolám ani v restauraci a musím si je dát, abych věděla, že ta moje domácí křidýlka jsou pořád ještě nejlepší.“
Kouzlo křidélek, jak je připravuje Jolana Voldánová, je skryto v marinádě. Chce to kečup, worcester, sójovou omáčku, česnek, hodně najemno nasekanou cibuli, tymián, provensálské koření a půl lžičky skořice, která to všechno ovoní. „Křidélkům naříznete kůžičku, aby se to pěkně dostalo i pod ni, přidáte chilli papričky, olej, oříšek másla a přes noc necháte odpočinout. Druhý den to všechno strčíte do trouby,“ vypráví a v duchu se labužnicky olizuje.
Křidélka si objednala i teď. Když jí jídlo přinesou, zaraduje se: „To byl nápad!“ Svlékne si sako, zhluboka se napije nealkoholického piva a k fotografce prohodí: „S otevřenou pusou mě nevyfotíte, že ne?“
Jolana Voldánová, moderátorka: Knedlíky na celou zimuV Ambiente v Mánesově ulici nebyla už několik let. Hned věděla, co si objedná, křidélka na medu s česnekovou bagetou - jako kdysi. „Obloha je jiná, ale ta chuť zůstala.“ 1. Podle čeho vybírám restauraci |