Je téměř osm hodin večer a skupina figurantů postává před Škodovým palácem. Horší den si úředníci pro kontrolu řidičů Uberu vybrat nemohli. Prší, je zima a fouká silný vítr.
Jako redaktor MF DNES dostávám narychlo instrukce, jak se mám při jízdě chovat, a seznamuji se se dvěma figuranty, kteří mě budou doprovázet. Vysvětluji jim, že chci ze zátahu na řidiče populární služby Uber napsat reportáž.
„Až si budu ty noviny číst, bude mně to líto,“ říká figurantka, která se představí jako Míša. (Celá jména účastníků kontroly z pochopitelných důvodů neuvádíme.) Vysvětluje, že sama ráda a často Uber používá a s jeho řidiči má jen ty nejlepší zkušenosti, na rozdíl od běžných taxikářů. Dobře ví, že šoféry, které si dnes večer pomocí aplikace přivoláme, čeká s největší pravděpodobností pokuta. „Nedá se ale nic dělat, je to naše práce,“ dodává.
Po chvilce nám na mobil volá magistrátní úředník, že je již spolu s hlídkou městské policie připraven v cílové destinaci. Zapínáme tedy aplikaci a objednáváme si vůz Uber Pop, což je levnější ze dvou služeb, kterou tato společnost v Praze nabízí. Na rozdíl od Uber Black pro ni jezdí méně kvalitní auta, často s amatérskými šoféry. Podle aplikace k nám míří řidič jménem Petr a bude na místě do tří minut.
Uber versus magistrát
|
A skutečně, po chvilce k Petrovi nasedáme do tmavě modré octavie. Už předtím jsme v aplikaci zadali jako cíl své cesty Hotel Step v Libni, kde čekají úředníci. Řidiče vede navigace v telefonu. Nezapíná ale taxametr, žádný totiž nemá. Délku i výslednou cenu cesty vypočítá aplikace pomocí GPS modulu.
Po chvilce začínám chápat, proč má kolegyně Míša z „chytání“ řidičů Uberu špatné svědomí. Nejen že nás Petr do cíle vzdáleného 7,5 kilometru doveze za méně než sto padesát korun, navíc nás baví vtípky a vyprávěním o svém životě.
Ptám se ho, proč pro Uber jezdí a kolik si tím vydělá peněz. „Jezdím vždycky, když mám volno a chci utéct od domácích prací. Prodělat se na tom rozhodně nedá,“ vtipkuje. Jen za minulý týden si prý přišel asi na pět a půl tisíce hrubého.
To už se blížíme k Hotelu Step. Vystoupíme, poděkujeme a rozloučíme se. Ale peníze řidiči nedáváme. Jízdné nám Uber strhne z platební karty a pošle Petrovi na účet. Část si však firma ponechá za zprostředkování přepravy.
„Ptal jsem se, jestli je to legální“
Ve chvíli, kdy vcházíme do hotelu, zastavují už Petrovu octavii strážníci s magistrátním úředníkem. Žádají po něm veškerá oprávnění, která má řidič taxislužby mít.
Právě za taxikáře totiž magistrátní úředníci řidiče Uberu považují. Většinu potřebných dokladů Petr kupodivu vlastní. Dokonce i živnostenský list na přepravu osob. Chybějí mu zkoušky z místopisu a stejně tak jako ostatní řidiči Uberu nemá označené vozidlo svítilnou TAXI a taxametr, což vyžaduje zákon o silniční dopravě. Neměl ani písemnou smlouvu o přepravě se zákazníky, která by mu umožnila vyhnout se nutnosti použít taxametr. Že je tohle vše potřeba i při jízdě s Uberem, podle svých slov netušil a má pocit, že ho firma podvedla. Uber se mu prý nabídl jako zavedená fungující firma. Neváhal a začal pro něj jezdit. Udělal si živnost pro přepravu osob a z faktur, které mu Uber proplácí, platí daně. Nevěděl prý, že dělá něco nezákonného.
„Několikrát jsem se na to i dotazoval,“ říká a dokládá to interní zprávou v samotné aplikaci Uber, na kterou mu zástupce společnosti odpověděl: „Můžeme vás ujistit, že služba Uber je v celé České republice legální.“
To je ostatně v jistém smyslu pravda, Uber je totiž pouze zprostředkovatel dopravy a jako takový zákony přímo neporušuje. Porušují je ale řidiči, kteří pro něj jezdí bez předepsaného vybavení a dokladů. O tom prý Petrovi nikdo nic neřekl. U úředníků mu to však nepomůže.
Řidič Petr odjíždí a figuranti, kteří se mnou jeli v jeho autě, vyrážejí zpátky do centra, aby mohli začít další kontrolu. Mezitím na místo doráží další auto, tentokrát fabie. Ani její řidič netuší, co k taxikaření v Praze potřebuje. Má u sebe pouze řidičský a technický průkaz. I on prý žil v domnění, že nedělá nic nezákonného. Absolvoval pouze on-line školení, jak ovládat aplikaci a jak se chovat k zákazníkům.
Do třetice přijíždí černá limuzína, mercedes. Její řidič je první, kdo se zkouší z kontroly vyvléci. Na dotaz, koho to právě přivezl, odpovídá, že dva své kamarády. Když se jej strážník ptá, jak se jmenují, jen váhavě odpovídá, že Honza a Petra.
„Bohužel to nebyli vaši kamarádi, pane, ale spíš naši,“ vkládá se do hovoru úředník. Stejně jako Petr má i tento řidič všechny doklady v pořádku, dokonce má i zkoušku z místopisu a taxametr. Kromě Uberu prý totiž jezdí i pro taxislužbu Modrý anděl. Taxametr při jízdě ale nezapnul a stejně jako ostatní řidiči jel jen „na aplikaci“. I on se velmi diví, že to úředníkům nestačí.
Pokuty jsou až v řádech stovek tisíc
Úředníci během večera prověřili celkem deset řidičů Uberu. V kontrole neobstál ani jediný. Tři z nich, kteří jezdili s jiným živnostenským listem než pro přepravu osob, teď budou prověřovat jednotlivé městské části pro nedovolené podnikání. Za tento přečin jim hrozí pokuta až padesát tisíc korun a dvouletý zákaz činnosti.
Zbylých sedm včetně Petra, kteří tuto koncesi vlastní, je na tom paradoxně ještě hůře. Protože jsou dopravci, bude se jejich jednáním zabývat přímo magistrát a mohou obdržet až půlmilionovou pokutu.
