Jak to před necelými čtyřmi staletími mohlo u Letohrádku vypadat, se jim snažilo ukázat přes pět set účinkujících.
Před začátkem bitvy je ale potřeba pořádně nabít kanon. Čím víc pěchujete, tím je rána větší. Kvůli bezpečnosti musí mít každé dělo punc ze zkušebny.
Pak už stačí jen patřičně rozdýmat doutnák. Pro "bojovníky" a jejich ženy byla zbrojnice i ložnicí. Účastníci historických bitev si na okázalý luxus příliš nepotrpí. Razí heslo čím dobovější, tím lepší.
Před bitvou je nutné vše pečlivě přichystat. Střelný prach se musí promlít nebo utřít v misce.
Některé dámy si mohly vyzkoušet vystřelit z perkusní pistole. Ne všechny ale byly na Bílé hoře mezi přihlížejícími. Pár z nich zaujalo role obětí. K vytvoření efektu zranění posloužila umělá krev smíchaná s dřevěným uhlím.
Kdo chce chodit v historické obuvi, musí si nechat vzít míry. Pak mu mistři ušijí boty, které mu padnou jako ulité. Herci musí vlastnit také sadu knírů, každý je vhodný pro jinou historickou epochu.
Vystřelit z pistole s kolečkovým zámkem není jen tak. Nejdřív musíte pistoli klíčkem natočit a pak doufat, že vám nezvlhnul prach. Když je mokro, musí se mušketa před výstřelem propálit.
Do bitvy nastupují pikenýři - válečníci vyzbrojení až pět metrů dlouhou píkou. Mušketýři českých stavů zase pálí na nepřítele - vojska Katolické ligy a císařské armády.
Nepostradatelná součást bitev jsou markytánky. Odvádějí raněné z boje nebo pořizují záznam bitvy.
Čest padlým. Avšak jen na chvíli. Za chvíli totiž všichni ožijí...
...a vyrazí na čestné defilé kolem diváků.
Kromě válčení mohli lidé také nahlédnout do válečného ležení, které zde rozbilo na třicet historických souborů z Čech, Slovenska, Polska, Německa či Itálie.
