Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem
Sledovat další díly na iDNES.tvZlodějíčka, lázeňského z dolu Nejedlý I., chytil 17. března 1957 havíř, který kvůli zranění nečekaně vyfáral dřív. „Kapsář“ následně skončil na oddělení veřejné bezpečnosti v Kladně. Náhodou tak vygradoval kriminalistický případ století.
Dopadený totiž nebyl obyčejný zloděj, ale bestie, která zavraždila sedm lidí. Na svědomí měl Mrázek i řadu případů pohlavního zneužití a desítky krádeží a vloupaní.
„V jeho bytě nebylo snad nic, co by nebylo před tím odcizeno,“ vzpomínali kriminalisté na domovní prohlídku. Spravedlnosti unikal pět let. Před důkazy kapituloval a během výslechu v noci na 21. března se k vraždám doznal.
Zabijáckou zbraň, pistoli Walther ráže 7,65 mm, i strojek na vlasy, kořist z vraždy ve Svinařově na Kladensku, objevili vyšetřovatelé ve skrýších. Útok v rodném Svinařově na podzim 1956 byl i Mrázkovou poslední vraždou.
Fotogalerie |
Do domu rodiny Beranových se jednačtyřicetiletý násilník vypravil krást ze msty.
Předák Ladislav Beran mu prý na šachtě zničil zdraví, když ho nechal chodit ve studeném vzduchu, kvůli čemuž dostal Mrázek zápal plic.
„Tak jsem přišel na myšlenku, že mu oplátkou vyberu byt,“ vypovídal vyšetřovateli.
Do domu se proboural sekerou v noci na 9. listopadu, když štajgr opět fáral. Při prohledávání ložnice se najednou ozval výkřik: „Mrázek!“. To se probudila paní domu. Vetřelec reagoval nekompromisně.
„Tak jsem ve směru, odkud se ozval hlas, mávl sekerou. Podle tíhy nárazu jsem zjistil, že jsem neminul. Pak jsem již žádný hlas neslyšel,“ vypovídal. Vzápětí zjistil, že na posteli vedle umírající ženy leží její desetiletá vnučka.
Ani tehdy zabiják, který si tvář zahalil zeleným kapesníkem, nezaváhal, z dívky za pomocí nože serval oblečení a hadry ji spoutal. Poté dál prohledával dům, aniž našel cokoli zajímavého. Útočník proto donutil dívku, aby cennosti hledala s ním.
„Našli společně asi šestnáct stovek v nočním stolku, které patřily místním požárníkům,“ vzpomínal vyšetřovatel podplukovník Josef Vaněček. Mrázek si vynesl kořist na zápraží. „Bylo už asi půl páté a musel jsem pomýšlet na odchod,“ líčil situaci vrah.
Jenže nakonec se na místo činu vrátil, aby děvčátko v bytě pohlavně zneužil. „Něco mi říkalo, ale neplakalo,“ uvedl vyšetřovatelům. Kromě peněz si odnesl v balíku s oblečením a další kořistí také zmíněnou „mašinku na vlasy“.
Zabiják na bicyklu
„Měl dokonalé mimikry. Působil dojmem tichého, nenápadného člověka,“ popisoval Mrázka někdejší kriminalista, major František Švandrlík. Zabiják nepil, nekouřil, neholdoval kartám.
„Byl velmi lakomý až chamtivý a peníze pro něj znamenaly všechno. Když jsem si před ním zapálila, káral mě,“ vypověděla jedna z jeho partnerek.
Okázalá spořivost zřejmě pocházela z dětských časů. Mrázek měl jedenáct sourozenců a rodina neměla moc peněz na utrácení. S jedním z bratrů chodil krást, sestra se ale vdala za hlídkaře chomutovské bezpečnosti.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších novodobých zločinů. |
Mrázek si poprvé užíval až těsně po válce. Jako strážný doprovázel transporty UNRRA do Rumunska a Bulharska.
„Se ženami jsem zde souložil denně. Vydržel jsem třeba čtyři soulože za noc, šlo většinou o mladé dívky. Zde se mi taky dostala do ruky od vojáků četba o sprostých věcech,“ vzpomínal.
Na konci 40. let si odpykal trest za drobné krádeže. Napravit se nehodlal.
„Po výstupu z trestu mi kamarád nabídl ke koupi pistoli Walther 7,65 za 200 korun ve staré měně,“ řekl Mrázek. Ke zbrani koupil i plný zásobník a hrst volných patron.
K první vraždě ji ještě nepotřeboval. Patnáctiletou Hanu u Drahonic na Kadaňsku, která pásla kravku v létě 1951, ubil klackem a zneužil. O pár týdnů později vyrazil opět na kole z Chomutova, kde tenkrát žil, již s „waltherem“.
„Prostě to byla ta myšlenka dostat ženu výstřelem. Střelba mě ještě více vzrušila,“ diktoval v roce 1957 do protokolu Mrázek. Tentokrát se obětí stala dvaatřicetiletá Bronislava. Okradenou a zneužitou oběť zabiják ponořil do potoka. „Celý případ dostal nejprve její jméno, Bronislava. Mysleli jsme zprvu, že šlo o první oběť,“ vzpomínali kriminalisté.
Čekání na smrt
Na podzim roku 1951 a v létě roku 1952 následovala série vražedných pokusů.
V červnu 1952, na samotě v hospodě Seník u Přečápel, střílel po dvaadvacetileté Elen. Ta si sice myslela, že střelec z žertu pálil jen z „poplašňáku“, ráno ale zjistila, že jí projektily prostřelily plášť.
Která zemře? Rozhodl zaseknutý náboj v Mrázkově pistoli a kluk s motorkou:
Vrátila se proto na místo činu. Na okraji pole objevila tělo šestnáctileté Marie. Ta po zábavě v hospodě čekala, až se pro ni vrátí přítel, který na motorce odvezl nejprve její kamarádku. Mrázek však byl na místě na svém kole dřív.
Čtvrtou obětí v severních Čechách se stala v červenci 1954 šestnáctiletá Jiřina, zabitá na Litvínovsku. V létě 1955 si Mrázek u Chomutova připsal na svědomí i dvojnásobnou vraždu devatenáctileté Libuše a jejího o sedm let staršího přítele Karla.
„Když jsem viděl objímající se pár, dostal jsem lítost, že se mají rádi a mně to není dopřáno,“ řekl Mrázek k motivu. Těla odtáhl z místa činu na silnici dál do pole. Muže prohledal, dívku svlékl a zneužil. Oběti zaházel větvičkami a odjel na kole.
Krátce poté se ze severních Čech stáhl zpět na Kladensko. „Slibují mi tam byt,“ tvrdil k motivu odjezdu z Chomutova do rodného kraje.
Posmrtná maska Václava Mrázka je vystavena v policejním muzeu:
Zátah na ďábla
„Zvláštní tým kriminalistů prověřil postupně 25 tisíc osob,“ popisoval pátrání major Švandrlík. „Operativci“ měli k dipozici pár základních údajů, unikající pachatel měřil 160 až 165 centimetrů. „Byl takový chuďoučký,“ popisovala ho svědkyně.
Kriminalisté znali například velikost bot podezřelého a věděli také, že používal pokaždé stejný Walther ráže 7,65 mm, model 3 či 4. Obsáhlý spis zahrnoval i kradené předměty. Psychologický profil pachatele uváděl, že jde o samotáře, který často vyráží na procházky.
Kromě brutálních zločinů býval Mrázek i obyčejný chmaták, který kradl králíky, slepice, ale vykrádal třeba i prodejny potravin.
„Celkem jsem si vzal asi 350 až 400 vajec, asi tak dvě stě čtvrt kilových kostek másla a třičtvrtěkilový bochník sýra,“ popsal jeden ze zlodějských nájezdů se svým bratrem. Mrázek chodíval také na plovárny krást hodinky.
Vyšetřovací spis měl šestnáct svazků, Mrázek čelil obžalobě ze 127 skutků. Jeho případ i odvolání projednaly soudy na podzim roku 1957. Verdikt zněl jednoznačně, smrt provazem za sedm vražd, čtyři vražedné pokusy, čtrnáct případů sexuálního zneužití i 33 vloupání a dalších deliktů.
Kat ortel vykonal 29. prosince 1957 v pankrácké věznici v Praze. Tělo pak putovalo k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Tam sejmuli Mrázkovu posmrtnou masku a 30. prosince putovaly jeho ostatky do krematoria.
